Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
Olomouc 18.6.2026: Poslední rozloučení se vzácnou ženou Zdenou Mašínovou
Svou práci vykonal Josef Mašín se svými druhy vrchovatě, jako jeho sestra a otec gen. Josef Mašín. Je jen na občanech, zda i oni odvedou práci, kterou od dnešních politiků očekávat nelze. Za službu vlasti se neplatí. Proto je svoboda tak cenná!
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Vzácná žena s námi žila, Mašínová jméno měla. Její otec, generál, za vlast Němcům život dal – V koncentráku matka byla, Třetí říši tam přežila. Ještě horší komunisti, ti ji přímo umučili – Tělo k pohřbu nevydali, do jámy ji pohodili – Na Ďáblickém hřbitově, neví nikdo, kde kdo je – Bratři Ctirad a Josef po rodičích měli krev. Vlast se zbraní hájili, komunistům navzdory – Zdena jako křehká žena na komunisty zbyla sama – Krutě na ní se pak mstili, hrdou ženu nezlomili – Tuto ženu v lásce mějme, za vzor všichni považujme – Být národ jak Mašínovi, nevládli by komunisti.
VZÁCNÁ ŽENA, Cyril Michalica
***
Tuto báseň jsem si ofotil z mobilu jedné účastnice. Je v ní VŠE! Evangelický kostel českobratrské církve v Olomouci byl zaplněn. Za rodinu se zúčastnily dcery Josefa Mašína Sandra a Barbara Mašínovi. Bylo mi ctí se s nimi opět po letech setkat. Důstojné nástupkyně a pokračovatelky slavného rodu. Věnec poslal i president ČR gen. Petr Pavel. Na osobní účast, na rozdíl od Lidic, či Terezína, si stále netroufá… Z politiků jsem zahlédl jen senátora Tomáše Černína.
Připojuji malou FOTOGALERII a dvě videa: PRVNÍ celé rozloučení se skvělým kázáním Jana Lukáše (od 17:30 min.):
„Smiluj se nade mnou Bože, neboť po mně šlape člověk. Poselství jejího života, stát si za hodnotami svobody a zápasem za lidskou důstojnost, které jsou jí drahé, navzdory tlaku doby a ztráty lidského pohodlí. Jestliže Bůh při mně stojí, co by mně mohl udělat člověk. Není ani dnes, v době svobody samozřejmé, stát si za pravdou, vírou a nadějí. U paní Zdenky jsem vždycky cítil, že po tom všem nikdy nezatrpkla. Člověk ji chtěl povzbudit a sám odcházel povzbuzen. Pevně věříme, že paní Zdenka pevné zůstane v Boží paměti a v Boží náruči. Tak jako v ní zůstávají ti, kteří se nesklánějí před zlem a kteří se nesklánějí před vlastním, pohodlným životem. Právě dnes jí chceme poděkovat za její život a dílo. Amen.“
Od 27:40 min. připomenutí jejího života. V roce 2023 byla vyznamenána presidentem Petrem Pavlem Řádem presidenta Tomáše Garyka Masaryka.
DRUHÉ, krátké, bylo neplánované, ale výmluvné. Jedná se o spontánní vystoupení bývalého horníka z Dolu 1.Máje, původem z Podkarpatské Rusi. Zprvu působil na okolí rušivě, ale nakonec si sympatie získal. Jeho výrok ve smyslu: „Nebál jsem se fárat kilometr pod zem, nebudu se bát ani teď a říci co si myslím.“ Jeho jméno jsem si nepoznamenal (sdělil mi ho později). Věřím, že se ozve a jeho jméno a případné další informace doplním. Mělo to být jedno video, podivně se mi zastavilo a poté nahrávalo o 90 stupňů otočené? Omlouvám se, hlavní je obraz a zvuk.
Události ČT „informovaly“ půl minutou (27. zprávou z 33). Požár čokoládovny v Olomouci dostal přednost (15/33). Opětovné selhání veřejnoprávní služby. V podstatě nepřímá urážka všech obětí zločinného komunismu. Neumí to jinak, nebo nesmí jinak? Odpovědět si může každý sám…
V roce 2011 jsem se zúčastnil pohřbu Ctirada Mašína v Clevelandu. V armádním speciálu na mne místo nezbylo, ačkoli jsem se hlásil mezi prvními… Zveřejnil jsem třídílnou reportáž. Bohužel zanikly na mém zrušeném YouTube a webových stránkách www.sinagl.cz Připomínám krátkým videemTN NOVA. U rakve můžete vidět i růže, které jsem položil jménem Věry Čáslavské a Marty Kubišové, které mne o to požádaly před odletem. Majitel pohřebního ústavu odmítl jejich zaplacení poté, co jsem mu popsal životní osudy obou žen. Symbolické TRIO Zdena Mašínová, Věra Čáslavská, Marta Kubišová. Stále jejich životů a odkazu nejsme hodni…
Přál bych Josefu Mašínovi, aby se z USA vydal ještě jednou do své rodné vlasti, za splnění své podmínky, až u nás nebudou vládnout komunisté a jejich pohrobci. Svou práci vykonal se svými druhy vrchovatě, stejně jako jeho sestra a otec gen. Josef Mašín. Je jen na občanech, zda i oni odvedou práci, kterou od dnešních politiků očekávat nelze. Za službu vlasti se neplatí. Proto je svoboda tak cenná!
Připomínám i mé poslední setkání s Milanem Paumerem, členem odbojové skupiny bratří Mašínů: Příběh poslední fotografie Milana Paumera.Varování Milana, abych si dal pozor na mé srdce se naplnilo (naštěstí už bije dobře). Po Milanově smrti jsem hovořil s jedním z pečujících lékařů. Rozhovor mne nenaplnil optimismem, že pro Milana bylo uděláno vše potřebné, aby přežil…
Do pamětní knihy jsem napsal: „Zatím dobrý, ale jak dlouho ještě? Stále nám chybí Mašínové!"
A zrovna v tento den jeho úmrtí se otevřely zbývající dosud většinou nedostupné archivy koncentráku Minkovice Preciosa ve státním archívu v Mostu, kam to jezdí jeho kamarádi teď prostudovat.
Podpořte nezávislé vyšetřování a sdílení pravdy
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!