XXVII. ročník Letních táborů v Praskolesích skončil – poslední zvonění

Byl opět úspěšný, děti byly nadšené, mnohým se nechtělo vůbec domů. V 8 turnusech se vystřídaly stovky dětí, sportovaly, tancovaly, zpívaly a užívaly si naplno volnosti, jakou doma většina z nich dnes už nemá. Když jsou děti spolu, dokáží se skvěle zabavit i samy, kdy rozvinou plně svoji přirozenost. Mnohé poznaly poprvé skutečné kamarádství partu, volnost, tolik potřebnou v dnešní „naprogramované“ době. Prostě měly „ulici“, jakou pamatují už jen jejich rodiče či už jen prarodiče. Kola už jsme zrušili kvůli stále většímu riziku na silnicích i klesajícímu „jezdeckému umění“ dětí. Zaplať pánbůh, že nedošlo k žádným vážným úrazům😊

 

Navštívili nás i ukrajinské děti, děti našich vietnamských spoluobčanů a poprvé i děvčátko s japonskými kořeny Sára (maminka Japonka, tatínek Čech). Byla skvělá a příkladná svým chováním, jak je běžné u dětí s jinými kořeny. Hovořila plynně japonsky, česky i anglicky. Takové děti jsou vždy obohacením tábora. Často znělo KONIČIVA (ahoj), ARIGATO (děkuji), a nakonec SAJONARA (nashledanou) - s pláčem i s úsměvy😊 

 

Připojuji FOTOGALERII a VIDEO z tradičního, posledního zvonění k nedělnímu obědu v Kostele sv. Mikuláše. Po vyprávění o významu zvonů na otázku: „A víte proč zvony zvoní v poledne?“, se ozval  suverénně malý klučina: „K obědu budou řízky!“. Myslel jsem, že zvonice, plná dětí spadne😊 Dobře věděly, že k nedělnímu obědu budou tradiční brambory se řízkem a okurkou. Mé upozornění, že bude čočka, rozesmálo zase je😊

 

Tady je na místě poděkovat našemu kuchaři Michalovi. Absolvoval 7 turnusů (bydlel v karavanu, bývalý majitel restaurace a skvělý kuchař). Jednou udělal i několik malých chodů k obědu. Byl dříve hotov, tak zbylý čas využil. Kdo umí, ten umí😊 Samozřejmě patří poděkování i všem vedoucím, kteří pozvolna přebírají „štafetu“ od těch méně mladých😊

 

Rozcvičky už raději neriskuji a o to více se věnuji nejmenším (před 3 roky mi při rozcvičce „vylítlo“ koleno a nechce už „poslouchat“😊). Na bobříka odvahy ve stodole z roku 1870 spojené s korunovací kopie České královské koruny, večerním čtením a vyprávěním, jistě nezapomenou, stejně jako já😊 To jsou vskutku „divadelní představení“, kdy mne děti neustále překvapují svými nápady, kreativitou a spontánností. Tak ať jim vydrží co nejdéle a naučí se měnit své okolí, ne aby ono měnilo je. 

 

Jen je škoda, že jsou stále zakázány tradiční, oblíbené ohňostroje u táboráku. Bohužel ani neškodné, nehlučné vulkány, nedovoluje vyhláška obce Praskolesy. Oblíbené představení „lety do vesmíru“ jsem tak musel zrušit. Na webu obce Praskolesy jsem vyhlášku nenašel, ale třeba jsem špatně hledal? (Byla vydaná obratem po výbuchu v areálu místního výrobce pyrotechniky). Obyvatelé bydlící nad místem táboráku ohňostroje také postrádají a ptají se proč už nejsou, kdy je také rádi sledovali. Tak snad příští rok – jeden vulkán není přece ohňostroj😊 Vedení obce by nemělo tolik podléhat mínění zřejmě menšího množství občanů, kdy většina občanů ohňostroje neviděla ani neslyšela, a používat při svých rozhodnutích i více zdravého rozumu.

Vážím si „stříbrné“ medaile sv. Prokopa, kterou mi jedno děvčátko, beze slova, vtisklo do dlaně při loučení. Děti si je samy razí v kapli sv. Prokopa. Nemůže být většího ocenění mé práce😊
 

Tož popřejme dětem, a nejenom těm od nás, hezký zbytek prázdnin a za rok na shledanou na XXVIII. ročníku😊

JŠ
***