Vzdělávání a výchova v přílišném blahobytu, vede vždy k postupné debilizaci dětí i dospělých

 

Učitelé sami s tím nepohnou. Na akademiky spoléhat nelze. Velké světové literární příběhy v učebních plánech vysokých škol příliš nenajdete, nahrazují je podivné ideologické a teoretické konstrukty. Literatura byla od nepaměti nebezpečná učebnice etiky. Vždy nastavovala zrcadlo hlouposti, demagogii, bojům o moc i válečnému harašení. Umí poradit v těžkých situacích. Byla to chyba, nebo záměr, že ji tvůrci reforem dokázali mladé generaci znovu otrávit? Celý článek>

***

… V současné době jsme na životní úrovni, o níž se nesnilo ani milionářům za první republiky. Co chceme, to máme, a když na to nemáme, tak si půjčíme a hned to máme. … Ó, my se máme. Mezitím se rodina dostávala do krize; odborníci tomu říkali vývoj. Je mi dost proti mysli představa vývoje vedoucího k zániku, ale odporníci to tak řekli…

 

Od samého dětství se učí poslední generace žít totálně mimo realitu, v náhradní realitě virtuální. Dítě v kočárku dostane tablet a pochopitelně se rychle naučí, jak si s ním hrát, jak získávat do jádra odměn dopaminový příspěvek. Dítě nemá mámu, nemá tátu, má tablet. Školáci nastupují cestu do školy do tramvaje (to je stále ještě lepší varianta, než když je veze rodič autem) a v pravici třímají mobil. Co je vzájemná komunikace? Předvádění obrázků a dějů na displejích.

 

Závislost na sítích a na internetu je vysoká, to, co my jsme trávili venku bez jakýchkoliv jiných pomůcek, než byl míč, guma, špaček a kudla, je dnes dvojnásob stráveno u různých obrazovek (neříkej obrazovka, říká se monitor!). Dospívající tak postrádá skutečné mezilidské vztahy a stává se závislým na vztazích elektronických. Dva milenci sedí v restauraci a každý z nich sleduje debilní telefon!

 

Virtuální realita nedovoluje osobnostnímu zakotvení, nutí své oběti přizpůsobit se toku sítí a reklam, lží a pseudopsychologických keců, demagogii a politickému vymývání mozků. Co není zakázáno, je dovoleno. Druhá zmrzlina už chutná méně než první, další zážitek na síti musí přebít ten předchozí, ego neví, kde má hranice.

 

Ano, pomyslné hranice, které v dospívání reálně překračujeme a reálně dostáváme přes hubu, abychom se naučili je rozeznávat a ctít, ve virtuálním světě neexistují. Vyzkoušet roli Batmana na sítích je zábavné, ale chybí tomu plný prožitek. Tak pojďme zkusit, co to udělá v reálu… Nakonec, když z toho bude průser, tak jsem nezletilej a na to musej vzít zřetel! - Agrese dětí a adolescentů
***

… Jistě, od theresiánských dob učinilo středoevropské školství určitý pokrok, dětem tak již za normálních okolností nehrozí, že je učitel za nedostatečnou kázeň zbije metlou, jen se nemohu zbavit pocitu, že je to, s úvahou více než dvou set let, jimiž vývoj pedagogické vědy prošel, trochu málo, Antone Pavloviči…

***

Pracuji s dětmi už 50 let. Jejich psychická a fyzická odolnost nebezpečně slábne. Nezatěžují potřebně, zdravě tělo a mysl, jak třeba, proto chřadnou. Nemohou rozvinout svoji přirozenost, svobodné myšlení a chování. Takřka vše je jim organizováno, kdy jim společnost brání, aby byly tím, čím mají být. V hlavách mají spoustu „harampádí“ (včetně dospělých), zaplněných „informacemi“, které ke plnému a úspěšnému životu vůbec nepotřebují. Nezapomínejme, že mozek vyhodnocuje vše – co vidí, slyší, cítí. Je-li toho příliš a delší dobu, hrozí nástup demence. Je to přirozená reakce přírody, která vyřazuje vše, co není přirozeně zatěžováno. Dnešní vysokoškoláci by ve většině už nezvládli přijímací zkoušky na gymnázia první republiky. Je otázkou kdo, koho a co bude živit neschopné produktivního života, pokud tento sebezničující trend nedokážeme zastavit?

Tomáš Baťa měl jedno slovo pro výchovu mládeže: NEOPEČOVÁVAT! Připravit ji na život, aby obstála, prospěla sobě i společnosti. Žít pozitivně, naplno v přítomnosti, obnovit přirozenou lidskou komunikaci. Rozhoduje o kvalitě našich životů.

 

Přežije jen ta společnost, která to pochopí a dokáže realizovat! Bez práce nejsou koláče. Peníze nelze do nekonečna tisknout a žít nedůstojně na účet budoucích. JŠ

***

„Vážně jste si myslel, že ty zákony píšeme proto, aby se dodržovaly?“ ušklíbl se. „Vždyť my chceme, aby se porušovaly, pokud vám to ještě nedošlo, tak tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíků. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to vážně.“ (Ayn Randová Atlasova vzpoura str. 423, rok vydání 1957)