Velvyslanecký post jako oblíbená forma korupce. Postsovětské zvyky a metody v české diplomacii nerušeně pokračují

***

Neškodí připomenout tento ČLÁNEK z 6.5.2023. Pohled bývalé diplomatky Dana Huňátové na fungování státní správy. Pracovala 30 let na ministerstvu zahraničních věcí, stejně dlouho, jako dr. Jana Chaloupková, která byla vyhozena z MZV stylem 50tých let. 

 

S obsahem článku souhlasím, pouze mne zaráží její věta: „Současný ministr zahraničí Lipavský si vede dle mého názoru skvěle, jak na poli zahraniční politiky, tak v praktických organizačních a personálních záležitostech“. V té době už byla známá kauza Maroko-Gate. Není možné, aby o ní nevěděla, tedy o zločinném krytí obchodu s vízy velvyslancem v Maroku Viktorem Lorencem ministrem Lipavským – lukrativní obchod s vízy do zemí Schengenu a ohrožení jeho bezpečnosti. 

 

Je to jen dalším důkazem, jak tato kauza ohrožuje mocné v pozadí. Mimochodem ÚZSI mé informace o kauze odmítá přijmout emailem, na rozdíl od dalších odpovědných institucí ČR a v zahraničí. Upřednostňuje tak formu před obsahem. Odpovědné osoby situaci těžko budou řešit, protože jsou samy spolupachateli, ať už přímými či nepřímými. Ministři Jan Lipavský, Vít Rakušan a státní tajemníci Jindřich Fryč a Radek Rubeš mají poslední šanci konat. V současnosti jsou o skandálu informovány odpovědné instituce v zahraničí.

Pád ministra spravedlnosti Pavla Blažka je jen součástí propastného mravního úpadku hroutící se české politické scény. Ve slušné zemi by celá vláda okamžitě podala demisi, či ji k tomu společnost rychle donutila, ale chtějte slušnost od „neslušných“. Každá země má takovou vládu, jakou si zaslouží za svoji občanskou (ne)činnost, pasivitu a věčné čekání na Godota. Ten přinese jen bídu a zmar. Co ještě více občané chtějí, nebo tu už žádní nejsou, jen poslušné „ovce“, jdoucí dobrovolně na zaslouženou porážku?! Současná česká vlády hezky mluví, ale skutečnost je jiná. Rusové si u nás i v Evropě stále dělají co chtějí!

Výstižně se k nedobrému stavu EU vyjádřil Andrej Babiš v Budapešti, ve stylu J. D. Vanceho: „Současná Evropská unie je technokracie bez duše. Musíme si vzít Evropu zpátky. Demokratický nesouhlas je označován za populismus. Poslouchejte, nebo budete potrestáni či izolováni.“
 
Připojuji odkazy na poslední články k tématu. V příloze kniha Ondřeje Kašiny NE, PANE MINISTŘE – cituji: Kniha o hodnotách, o hledání smyslu života člověka, který strávil skoro třicet let na zahraničních misích. Zjistíte, jak za pochodu se učil chápat lidi a jejich vztahy uvnitř jedné větve mravenčího marše mocenského aparátu malinkého státu ven a zpátky. Pochopíte co, kdo a jak ho řídí, kolik to stojí, i co, kdo a jak řídí řízení, co chtějí mravenci pro sebe a jak velká mohou mít kusadla, která zahlednete až v poslední chvíli. Uslyšíte žvanění, spatříte ničivost, nahatou hloupost, zbytečnou smrt, ohnuté služebníčky, snoby s křídly i stíny, které ožily a vystoupily z Goyových Los Caprichos, ucítíte holý a studený strach. JŠ

***

„Kdyby to bylo sebelepší, jak je to vedle hnijícího, jen těžko se udrží. Jak začne něco jednou plesnivět, je zle. Musí se s tím pryč, než zplesniví vše.“ Tomáš Baťa

***

I my neseme svůj podíl viny svoji občanskou pasivitou, která tento stav umožnila. Dr. Damjan Prelovšek a dr. Jana Chaloupková, nám ukazují JAK – svým osobním příkladem, se všemi riziky a oběťmi. Svoboda má svoji cenu – nezaplatitelnou žádnými penězi!
***