Tato analýza tehdejší politiky a českého charakteru platí i dnes, tedy i stejná rizika. Země, která očekává, že za ni budou bojovat a umírat jiní, si svobodu nezaslouží. Čeká ji vždy, zákonitě, jiná forma otroctví a poslušnosti.
Budeme o dnešních zločinech psát zase až za 30 let, nebo opět budovat nové Muzeum Paměti národa za 50 let o dnešním dění, zamlčovaném před veřejností, jako za vlády KSČ? (Ne)závislá média o nich ví, ale poslušně mlčí, stejně jako v 50tých letech ...
Rusko zažilo mohutný hospodářský rozkvět za cara Mikuláše II. Zvláště za premiérů Sergeje Juljeviče Witteho a později Pjotra Arkaďjeviče Stolypina. Bohužel ten první byl penzionován a druhý zavražděn v roce 1911.
Rusko nikdy nepoznalo demokracii – potřebuje svého „Cara“. 300 let nadvlády Mongolů zanechalo neodstranitelné genetické stopy… Nedivme se, že Rusko zbaběle, zákeřně útočí na civilní objekty na Ukrajině…