Na korupci, podvodech, zločinu a lžích, nelze budovat prosperující společnost, jen na poctivé práci. Někdo musí také „vyrábět chleba“. Společnost, kdy její odpovědní představitelé z nemalé části parazitují na poctivé práci většiny, je nemocná.
Mravně nemocná společnost se projeví všude. Do vedení státních i nestátních institucí nejsou nominování lidé, kteří by šli proti systému. Sledují osobní prospěch. Mrhání veřejnými prostředky pocítíme, dříve či později, všichni a zaslouženě.
Jak dlouho budou tomuto pokračujícímu mravnímu kolapsu země a její společnosti, ještě občané nečinně přihlížet? Až se začne hroutit bezpečnost a hospodářství země, může být už pozdě.
Jak je možné, že společnost, která důsledně brání život trojnásobného vraha, připouští ukončení života nenarozeného dítěte, které se ničeho nedopustilo a jeho jedinou „vinou“ je, že přišlo v nevhodný čas?
Je snad hodnota lidského zdraví určována postavením ve společnosti?! V ČR zřejmě ano. Nic nemožného v zemi neomezených nemožností. Škoda, že bojovnost českého etnika skončila s Janem Žižkou. Dnes by byl možná více motivován k činům než tehdy!