Jak dlouho budou tomuto pokračujícímu mravnímu kolapsu země a její společnosti, ještě občané nečinně přihlížet? Až se začne hroutit bezpečnost a hospodářství země, může být už pozdě.
Přišli jsme tak o mnoho medailí z ME, MS a Olympijských her. Čest a sláva všem našim sportovcům, kteří šířili slávu naší země, byť jako reprezentanti jiných zemí. Vážili si jich více, než rodná země.
Dodnes jsme se hospodářsky, kulturně a mravně z vyhnání Německých Čechů nevzpamatovali a možná už vzpamatovat ani nedokážeme. Dokáže se země ještě pozvednout, nebo spadne nevratně na úplné dno mezi bezvýznamné země, ostatním k smíchu, či k pláči?
V naší zemi ve skutečnosti všude vládne osobní zisk za každou cenu, ve všech sférách veřejného života. Země je zralá na další revoluci. Otázkou je, kolik „revolucionářů“ nám zbylo, po mravní devastaci společnosti, trvající po generace…
Jedna kauza vypovídá o stavu české justice a země vše. Není zdaleka ojedinělá, ale ve věci délky řízení zřejmě rekordní. Připomínám slova JUDr. Zdeňka Altnera: „Nežijeme v právním, ale v právnickém státě.“