Svoboda slova a právo veřejností na informace mají svoji cenu. Bez ní můžeme na skutečnou svobodu a demokracii zapomenout. Zemi se má sloužit, ne se jí nechat nedůstojně obsluhovat, jinak „koláče bez práce“ dojdou rychleji, než tušíme.
Lidé se mohou navštěvovat, obohacovat. Žít spolu mohou jen pokud mají spojující, společné kořeny náboženské, kulturní a hodnotové. Kolik dnešních „bílých“ politiků a soudců bydlí společně s „černými“, či jinak „barevnými“ lidmi?
V době okupací kolaborujeme, udáváme, přežíváme za každou cenu. Nehrozí-li nám žádné nebezpečí, jsme najednou „hrdinové“ a „bojujeme“ proti bezbranným. Za naši svobodu museli bojovat většinou druzí.
Nikdo za tuto tragédii nebyl nikdy souzen. Gardisté a skuteční kolaboranti s nacisty po válce vstoupili do KSČ, stali se z nich vážení soudruzi. Vrahy zbavil odpovědnosti zákon 115/1946, který jejich čin zařadil do kategorie „Spravedlivá odplata“.
Bezcharakterní jedince najdeme dnes všude. V české justici, policii a v Parlamentu, je jich už příliš, při vší úctě k menšině poctivých, která nepodléhá mocným, vlivným a bohatým. Především na nich a občanech, bude ležet další osud země.