Věřme, že PČR přestane brzy tyto metody používat. Jsou snadno zneužitelným nástrojem, zvláště v zemích, kde je rozšířená korupce, nefunkčnost justice a státní správy.
Ukrajinci čerpají sílu ze svých staletých bojů. My jsme se boji vyhýbali, s dopadem na náš charakter. Následky se projevují dodnes. Ukrajina bojuje nejen za svoji svobodu a nezávislost, ale i za naši a celé Evropy, a zachování zdravého rozumu.
V ČR jako by tato gesta byla stále jen selektivní – vrazi jsou jen ti druzí. My za naše vlastní zločiny nemůžeme, tak proč bychom je omlouvali a uctívali památku nevinných, navíc našich bývalých krajanů…
Demokracii tvoří a hlídá aktivní občan. Jinak je jen „užitečným nástrojem“ mocných. Ti dělají z občanů potřebné „ovce“ jdoucí na zaslouženou porážku, dobrovolně, bez odporu, a ještě za to platí… „JE TŘEBA SEDLAT!“ zavelel by i dnes Tomáš Baťa.
Po roce 1945, jsme naše krajany, s německými kořeny, barbarsky vyhnali na základě kolektivní viny. Potrestali jsme se sami. Hospodářsky, kulturně a mravně jsme se z toho stále nevzpamatovali. Mravní úpadek dnes vidíme všude kolem sebe.