Zastrašování veřejnosti, zneužívání trestního práva k umlčování kritiky, a nedostatek sebereflexe ze strany soudních institucí jsou znaky autoritářství, nikoliv demokratického právního státu.
Člověk je nezměnitelný, nucen neustále stoupat a klesat, neschopen udržitelného stavu tak, jako to umí zvířata. Budováním blahobytu rosteme jen do určité hranice. Jeho nezřízenou konzumací zákonitě časem padáme a vracíme se na začátek.
„Málo národů v Evropě je tak nešťastně vymyšleno, protože musí zapomínat tak obrovskou porci reality, aby tu svou identitu mohly legitimovat.“ Václav Bělohradský
„Nemůže býti bohatství tam, kde jsou lidi zaměstnáni podváděním. Nemají čas na budování hodnot, na vytvoření bohatství celé země.“ Tomáš Baťa. Bude na každém, zda padne, nebo přežije. Tato realita je blíže, než tušíme. Bez nových Baťů to nezvládneme!
Připomeňme, že za totality Helena Vondráčková mohla zpívat a cestovat do zahraničí bez omezení. Marta Kubišová nesměla dvacet let zpívat a zcela zmizela z veřejného života.