V ČR jako by tato gesta byla stále jen selektivní – vrazi jsou jen ti druzí. My za naše vlastní zločiny nemůžeme, tak proč bychom je omlouvali a uctívali památku nevinných, navíc našich bývalých krajanů…
Demokracii tvoří a hlídá aktivní občan. Jinak je jen „užitečným nástrojem“ mocných. Ti dělají z občanů potřebné „ovce“ jdoucí na zaslouženou porážku, dobrovolně, bez odporu, a ještě za to platí… „JE TŘEBA SEDLAT!“ zavelel by i dnes Tomáš Baťa.
Jak dlouho budou tomuto pokračujícímu mravnímu kolapsu země a její společnosti, ještě občané nečinně přihlížet? Až se začne hroutit bezpečnost a hospodářství země, může být už pozdě.
Po roce 1945, jsme naše krajany, s německými kořeny, barbarsky vyhnali na základě kolektivní viny. Potrestali jsme se sami. Hospodářsky, kulturně a mravně jsme se z toho stále nevzpamatovali. Mravní úpadek dnes vidíme všude kolem sebe.
"Asi to tak má být", řekla mi ukrajinská organizátorka. Rozloučili jsme se. Jeden z nás čtyř byl Čech. Jeho syn padl na Ukrajině. Bojoval v Ukrajinské armádě… Jistě bude také mezi vyznamenanými. Čest jeho památce.