Svoboda slova a právo na informace o veřejných osobách má vždy svoji cenu. Penězi se nevyjadřuje, stejně jako za ně nelze koupit „dobrou pověst“. Tu si člověk buduje svým životem, ne hromaděním rozsudků, jako náplní nešťastného, zmařeného života.
Platíme za nezřízený blahobyt, nezatěžujeme mozek ani tělo, degenerujeme. Na rozdíl od zvířat člověk neví kdy má dost, resp. nebude mít nikdy dost až narazí a vrátí se opět ke své přirozenosti. Ještě je čas změnit směr.
Něco je hodně špatně se světem, když jeden chorý člověk sám ohrožuje celý svět. Na záběrech z poslední doby je vidět klesající rozhodnost v hlase, i vypovídající řeč těla ruského diktátora, není divu.
Patočka to označuje jako „praktický nihilismus", který je nebezpečný v tom, že člověk rozpoutává obrovské sily, které ho vtahují do procesů, nad nimiž sám nemá kontrolu.
Jedinou účinnou obranou v kyberprostoru je chovat se a žít slušně, byť i toho může AI zneužít. Člověk má čisté svědomí a může alespoň spát klidně. Otázka je jak dlouho ještě?