OS Beroun, „perly“ ze soudních síní a jiné postřehy
„Není možno zůstat trvale bohatý mezi chudými. Není možno zůstat trvale zdravý mezi nemocnými. Není možno zůstat trvale šťastný mezi nešťastnými.“ Tomáš Baťa
„Není možno zůstat trvale bohatý mezi chudými. Není možno zůstat trvale zdravý mezi nemocnými. Není možno zůstat trvale šťastný mezi nešťastnými.“ Tomáš Baťa
To, co samo sebe nazývá Českou republikou, není žádným spořádaným právním státem, nýbrž pouhým zkorumpovaným mafiánským oligarchátem východního typu. Mafiánským praktikám na české politické scéně mohou odolat jen mravně silné osobnosti.
Vlastenčení nám šlo vždy. Sám konat, bojovat, riskovat a nezištně pracovat pro rodnou zemi, je to poslední, co většinu napadne. Slova písničky Karla Hašlera: "My nejsme národ fašistů, my jsem národ statistů", o podstatě české povahy, platí stále.
Važme si skutečně charakterních osob, jen ty mohou posouvat společnost dále. Od těch druhých se odvracejme. Myslí jen plebejsky na sebe, své kariéry, aby nakonec skončili osamoceni a právem zapomenuti.
Svoboda slova a právo na informace o veřejných osobách má vždy svoji cenu. Penězi se nevyjadřuje, stejně jako za ně nelze koupit „dobrou pověst“. Tu si člověk buduje svým životem, ne hromaděním rozsudků, jako náplní nešťastného, zmařeného života.