Právo, slečno Tagartová?“ podivil se soudce Narragansett. „Jaké právo? Já s ním neskončil – ono přestalo existovat. Stále se však věnuji své profesi, stále sloužím spravedlnosti… Kdepak, spravedlnost existovat nepřestala. Jak by mohla?
Vážně jste si myslel, že ty zákony píšeme proto, aby se dodržovaly? Vždyť my chceme, aby se porušovaly, pokud vám to ještě nedošlo. Tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíků. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to vážně.
„… počkej, Robert bude ve vládě, ty budeš policejní náměstek, Wita bude policejní ředitel, Martina si dodělá školu, takže bude soudkyně a pak tady zatočíme s celou Ostravou …“
Kde kolují velké peníze, zapomeňme na spravedlnost a zdravý rozum, zvláště v ČR. Svět nás už nebere vážně. Země bez skutečných elit, která je nedokáže nahradit, časem zákonitě, mravně upadá do následné, postupné bezvýznamnosti, či zániku. JŠ