Nemohu mlčet: Otevřený dopis velvyslanci Ukrajiny v České republice a odmítnutí relativizace ruské agrese v projevu Tomia Okamury

PETICE: NEZAPOMÍNÁME: Masových poprav civilistů v Buče, zabíjení civilního obyvatelstva v Irpiňi a dalších obcích v okolí Kyjeva, obléhání a zničení Mariupolu, včetně bombardování divadla sloužícího jako úkryt civilistům, masových hrobů a mučíren v oblasti Izjumu, raketového útoku na civilisty na nádraží v Kramatorsku, zabití ukrajinských válečných zajatců v táboře Olenivce, násilných deportací civilistů, včetně tisíců dětí, systematického mučení, znásilňování a ponižování civilního obyvatelstva, zřizování filtračních táborů, nucené rusifikace, potlačování jazyka, kultury a vzdělávání, vnucování ruského občanství, cílených útoků na obytné čtvrti měst jako Charkov či Dnipro, zničení Kachovské přehrady s humanitárními a ekologickými důsledky, využívání hladu, zimy a energetického nedostatku jako válečné zbraně.

 

 

obracím se na Vás jako občan České republiky, který považuje za svou občanskou povinnost veřejně a jednoznačně vymezit hodnotový postoj vůči výrokům pana Tomio Okamury, jež zazněly v jeho novoročním projevu a které relativizují ruskou agresi proti Ukrajině a zlehčují utrpení jejích obyvatel.

 

Cítím potřebu se Vám omluvit za slova, která byla Tomiem Okamurou pronesena a která jsou v přímém rozporu s fakty, historickou zkušeností i základními principy humanity, solidarity a odpovědnosti. Přestože Tomio Okamura zastupuje pouze menšinovou část společnosti, jeho hlas je díky veřejné funkci slyšitelný nepoměrně více, než by odpovídalo skutečným postojům většiny obyvatel České republiky. Tyto výroky jsou jeho osobním politickým postojem a nelze je paušálně vztahovat na jiné členy Parlamentu ČR ani na českou společnost jako celek.

 

Naopak – v České republice žije mnoho lidí, kteří cítí hluboký respekt, solidaritu a vděčnost vůči Ukrajině a jejím občanům, patřím k nim. Podpora Ukrajiny není otázkou geopolitického kalkulu. Je obranou hodnot, na nichž stojí demokratická Evropa: svobody, demokracie, lidských práv, suverenity států a práva národů rozhodovat o vlastní budoucnosti. Tyto hodnoty nejsou abstraktní idejí ani „názorem jedné strany“. Jsou základem míru, důstojnosti a bezpečí v Evropě. Ukrajina dnes nebrání pouze své území. Brání samotný princip, že hranice se nemění silou a že násilí nemůže přepsat právo. Pokud by Ukrajina padla, nebyla by to jen její porážka – byla by to porážka demokratických hodnot, na nichž stojí i naše vlastní svoboda.

 

Lidská paměť je bohužel krátká a selektivní. Má tendenci vytěsňovat nepohodlné skutečnosti a nahrazovat je uklidňujícími zkratkami. Právě proto je historickou paměť nutné neustále oživovat – nikoli jako rituál, ale jako obranu proti opakování stejných chyb. Zkušenost střední Evropy je v tomto ohledu varující. V roce 1938 nebylo tehdejší Československo obětováno pouze z důvodu slabosti, ale především v důsledku souhry tragických motivací: strachu z války za každou cenu, podcenění agresora, víry v uklidňující účinek ústupků a ochoty obětovat cizí svobodu ve jménu vlastního pohodlí. V Mnichově 1938 tehdy převážil krátkodobý klid nad dlouhodobou bezpečností a politický kalkul nad morální odpovědností.

 

Dějiny ukázaly, že politika appeasementu nevedla k míru, ale pouze poskytla agresorovi čas, legitimitu a odvahu k ještě větším zločinům. Relativizace agrese, zpochybňování obětí a tlak na napadeného, aby se vzdal části své svobody, jsou mechanismy, které Evropa již jednou poznala – a zaplatila za ně katastrofální cenu. Právě proto nelze zapomínat na konkrétní činy, které ruská agrese proti Ukrajině přinesla.

Nezapomínáme, jakkoli se o těchto událostech přestalo mluvit v hlavních vysílacích časech a na titulcích 

médií. Ruská federace se na území Ukrajiny dopouští systematického porušování mezinárodního humanitárního práva a lidských práv, mimo jiné:

 

 

Tyto skutečnosti nejsou interpretací ani propagandou. Jsou zdokumentovanými fakty potvrzenými mezinárodními vyšetřovateli, novináři a svědectvími obětí. Nezapomněli jsme.

 

Zároveň si hluboce uvědomujeme hodnotu každého padlého ukrajinského vojáka. Na Ukrajině je smrt obránce vnímána jako tragická ztráta konkrétního člověka – se jménem, tváří a příběhem. V Ruské federaci je naproti tomu smrt vojáka často redukována na anonymní statistiku či propagandistický nástroj. Tělo proplacené penězi. Tento rozdíl není kulturní nuancí, ale zásadním rozdílem v úctě k lidské důstojnosti.

 

Z hlediska mezinárodního práva výše uvedené činy naplňují znaky válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Mezinárodní trestní soud vydal zatykač na prezidenta Ruské federace Vladimira Putina. Je namístě říci otevřeně: Vladimir Putin nese osobní politickou i právní odpovědnost za agresi a zločiny páchané režimem, který vede.

 

Právě proto mnozí občané České republiky chápou obranu Ukrajiny jako morální i historickou odpovědnost. Ukrajina dnes brání nejen své území, ale i základní principy evropské civilizace.

 

Dovolte mi, Vaše Excelence, pane velvyslanče Vasyle Zvaryči, abych Vás požádal, zda byste mohl toto poděkování a solidaritu tlumočit i v Ukrajině. A spolu s ním i vzkaz, že v České republice žijí lidé, kteří odmítají zapomínat, odmítají relativizovat zločiny a stojí jednoznačně na straně obětí, nikoli agresora. V České republice žijí občané, kteří se za podobná veřejná prohlášení stydí a kteří se od nich jednoznačně distancují, pociťují stud nad podobnými veřejnými prohlášeními a nepovažují je za výraz hodnot této země.

 

Ukrajino, děkujeme.

Slava Ukrajině!

 

S úctou, solidaritou a pamětí, která se nenechá umlčet

občan České republiky

***
PETICE za odvolání Tomia Okamury, proruského xenofoba, rasisty a kolaboranta, relativizujícího barbarskou ruskou agresi Ukrajiny!