Jeho poctivost byla jako nástroj sloužící nepoctivosti druhých. Poctiví jen dávali, nepoctiví jen brali. Poctiví prohráli, nepoctiví vyhráli. Jak dlouho může dobrák zůstat dobrákem za režimu, který má za cíl páchat dobro?
Nedivme se, že zlo neustupuje a sílí. Jenom psaní ho neohrožuje. Vysmívá se naší neschopnosti postavit se mu veřejným odporem. To je jediné, čeho se mafiánské struktury obávají. Demokratické hodnoty nevzniknou samy od sebe.
Budeme o dnešních zločinech psát zase až za 30 let, nebo opět budovat nové Muzeum Paměti národa za 50 let o dnešním dění, zamlčovaném před veřejností, jako za vlády KSČ? (Ne)závislá média o nich ví, ale poslušně mlčí, stejně jako v 50tých letech ...
Ani po 35 letech nezná česká společnost plně pravdu o své předlistopadové minulosti. Nedivme se. Nemálo těch, co využili totalitu ke snadnému živobytí, využilo podobně demokracii ke stejnému. Cinkání klíčky nikoho a nic nemůže ohrozit.
Právo nemá sloužit sobě, má sloužit lidem. Pokud se stane nástrojem, kterým stát legitimizuje své pohodlí na úkor spravedlnosti, přestává plnit svou základní funkci. Otázkou je, zda je stát schopen obstát jako nástroj ochrany práv v reálném světě.