Kauza Ján Kuciak: Osm let od dvojnásobné vraždy matka oběti už nevěří ve spravedlnost

Z článku v příloze: Minulý týden pokračoval soud s kontroverzním podnikatelem Marianem Kočnerem a Alenou Zsuzsovou obviněnými z objednání vraždy vaší dcery a jejího přítele Jána Kuciaka, které před osmi lety zavraždil nájemný vrah. Ze soudní síně jste v jeden okamžik odešli. Proč?“

 

První jednání jsme vnímali relativně pozitivně, ale teď se to znovu vrací do stejného režimu jako v předchozích etapách a jak já, tak ostatní máme silný pocit nespravedlnosti. Na posledním jednání mohli obžalovaní i jejich obhájci mluvit prakticky neomezeně, vznášet námitky a podněty, zatímco když se ozval náš právní zástupce, soudce ho okamžitě umlčel a řekl, že jeho vystoupení nepřipouští.

 

 

První se postavil pan Kuciak (otec zastřeleného novináře) a otevřeně se zeptal, zda je to spravedlivé. Poukázal na to, že jedna strana může vystupovat opakovaně, zatímco my se nemůžeme bránit ani jednou, ani prostřednictvím právního zástupce. Po této situaci jsme soudní síň opustili. Přišlo nám to celé nespravedlivé a špatné, stejně jako v minulosti jen divadlo.

 

 

Od začátku mne to velmi rozčilovalo. Teď mne to naopak posiluje. Právě proto pokoj nedám. Nikdy. Lidé zapomínají a nechtějí si to připomínat, ale je to nutné. To, co se stalo našim dětem, se může stát komukoliv. Zvlášť v dnešní situaci na Slovensku, kde máme pocit, že znovu vládne mafie.

 

 

Upřímně ne, bojím se, že je buď osvobodí, nebo dostanou jen minimální tresty, aby se vytvořil dojem spravedlnosti. Skutečná spravedlnost to ale nebude. Jsou zde silné politické tlaky. Víme, kdo jsou lidé v pozadí a jaké mají vazby. Všechno je po letech zpět. Proto jsme se dohodli, že už nebudeme mlčet …

 

Pořád si to myslím, že nebyla zbytečná. Přišla změna, ale nestačila. Problém je v tom, že mnoho lidí rezignovalo a říkají si, že nemá cenu mluvit, že se stejně nic nezmění. A to je velmi nebezpečné.

 

 

Bude to vánoční dárek, ale bojím se, že nebude dobrý.

***

Chápu mírný postoj rodičů a jejich gesto. „Zločincům v taláru“ to svým klidným odchodem jen usnadnili – nekultivovanost nemůže mít smysl pro kultivovanost. Nebylo na místě se ptát „zda je to spravedlivé“, ale říci: „Je to nespravedlivé!“ a nechat se třeba i vynést. Na druhé straně zachovat klid a zdržet se emocí bychom vyžadovali od nešťastných rodičů příliš.

 

Připomeňme si i významného slovenského právníka a bývalého předsedu československého Ústavního soudu JUDr. Ernesta Valka. Byl zavražděn 8. listopadu 2010 ve svém domě v Limbachu u Bratislavy, přes jeho plné zabezpečení. Chystal se předložit veřejnosti důkazy o korupci na nejvyšších místech. Po téměř sedmi letech policie obvinila dva muže, přičemž motivem byla podle vyšetřovatelů loupež, nikoliv nájemná vražda či msta. 

Byla to také vražda „nepohodlného“. Svého času ho právně zastupoval zesnulý JUDr. Zdeněk Altner, který mi sdělil další podrobnosti. Na www.sinagl.cz jsem k tématu vydal několik článků. Bohužel web již není v provozu (archiv mi zlikvidoval exekutor).

 

Nedivme se, že zlo neustupuje a stále sílí. Jenom psaní, naříkání, divení se, či nadávání, ho vůbec neohrožuje. Vysmívá se právem naší neschopnosti postavit se veřejným odporem tomuto bezpráví. To je to jediné, čeho se zločinné a mafiánské struktury obávají. Kdo o svobodu, právo a spravedlnost aktivně neusiluje, nemůže očekávat, že tyto demokratické hodnoty vzniknou, či nastanou samy od sebe. 

JŠ