Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
„Vzpouzející se masa ztratila všechnu schopnost religiozity a poznání. Není schopna mít v sobě víc než politiku, a to politiku nemírnou, ztřeštěnou, pominutou.“ José Ortega y Gasset „Vzpoura davů 1930“
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Aktualizováno 10.2.2025:Brno 5.2.2025: Poslední rozloučení s Eliškou Wágnerovou - Ústavní soud 18.1.2025: „Nikdy se nesnažila zalíbit mocným. Nesnášela ustrašenost, čecháčkovství, vrabce v hrsti a vzdušné zámky, ale za práva toho posledního z posledních se bila jako lvice“. JŠ ***
Skonala 18.1.2025. Citát z nekrologu Tomáše Němečka:
„Eliška Wágnerová se stala možná jedním posledních velkých zdejších soudců, kteří se opravdu důkladně, v uvozovkách, umazali životem mimo justici. Na její nálezy o lidské důstojnosti se navazuje dodnes. Její rozhodnutí o odpíračích vojny z dob komunismu, jejichž postoj vyložila jako otázku svědomí, vážného, mravního, na kategorii dobra a zla orientovaného rozhodnutí, které jednotlivec prožívá jako závaznou povinnost, se dostalo do světových publikací, jako jedno z mála z postkomunistické Evropy.“
Měla za sebou pozoruhodný život - včetně odchodu do exilu z komunistického Československa na počátku osmdesátých let. Pořad je věnován jejímu předlistopadovému životu. Byla otevřený, nenamyšlený člověk. Její strýček, právník, vstoupil do sociální demokracie v roce 1948. Odmítnul nechat se spolknou komunisty. Později ho odsoudili, vzali mu titul a skončil v Jáchymově. Po propuštění se živil manuálně až do roku 1968. Její babička se pokusila na půdě oběsit, protože si vyčítala, že způsobila jeho směřování do vstupu do politické strany. Babička odjela na Moravu, aby pomáhala tetě, která zůstala sama. Když se strýc vrátil z Jáchymova, na rameni babičky plakal. Babička ji odváděla od studia kontaminovaných humanitních věd. Vystudovala chemii a pracovala kladenských hutích. Po okupaci v roce 1968 demonstrovala, roznášela letáky. Zpívala na Johna Browna parodii „Až bude Gustav Husák viset na větvi…“
Zasloužila se o stát, kdy se občan více dovolá spravedlnosti proti urážkám z úst předsedy vlády jak rozhodla v roce 2005 ve sporu novináře Ivana Breziny s premiérem Milošem Zemanem. Stát, kde ani soudci nejsou nekritizovatelní. Nejvýraznější ústavní soudkyně, kterou jsme zatím měli. Svobodně jedná a věří v justici. Jako právnička v Kladně se snažila pomáhat jako to šlo. Jeden prokurátor o ní řekl: „No jestli budete s takovýmto zápalem pracovat, tak tu práci dlouho dělat nebudete.“
Při žádosti o politický asyl ve NSR mělo váhu, když sdělila, že je advokátkou. Bylo to vážené povolání. V Mnichově se dostala do okruhu spolupracovníků Svobodné Evropy. Pracovala pro ni a exilový list Národní politika. Pomáhala i v řešení problémů s dědictvím a rozvody v ČSSR. Po radě sudetského Němce pana Koschatky, aby neriskovala a nejprve si zajistila patřičné povolení jako poradkyně pro čs. právo, což se podařilo, pomáhala krajanům. Přes Karla Kryla a inzerát se dostala do Kanady. Znal se s Arnoštem Wágnerem u kterého slavil i narozeniny.
V létě 1989 se za něho provdala – v parku mezi stromy, beze svědků, kdy je oddávající pastor uklidnil: „Nedělejte si s tím starosti“. Jako svědky odchytil jednoho černocha a druhého svědka z paneláku. Začala se živit klasicky, v české hospodě jako servírka, později jako obsluha v lahůdkářství. Nastoupila v zubní laboratoři u jedné Češky, moc jí to nešlo. To už bylo po 17. listopadu.
Při první návštěvě z letadla obdivovala nádheru české krajiny a uvědomila si, jak v sobě potlačovala stesk po domově. Byla to obrovská radost. Její manžel v Bratislavě plakal také. Zemřel v Brně v roce 2022.
Trvalo pár let, než se vrátili natrvalo. V Kanadě se seznámila se Zdeňkem Kesslerem, soudcem, politickým vězněm a po sametové revoluci předsedy Ústavního soudu ČR. Tam se začala odvíjet její cesta do českého soudnictví.
***
Výtah z oblíbeného pořadu veřejnoprávní ČT Krásné ztráty 2003 - už zrušen …
Naše justice je přefeminizovaná. Německo v bývalé NDR vyměnilo všechny soudce a nahradilo ze starých zemí. U nás nebylo kde brát. Někteří si odešli vyzkoušet kapitalismus jako advokáti a pak zkoušeli návrat k soudům. Bude trvat déle, než se změní přístup soudců k právu jako takovému. Z jedné strany odvážnost, z druhé strany si to nerozházet u politiků. Čeští soudci stále nemají odvahu. Upřímně, celá česká populace ji má míň, takového občanského sebevědomí. Soudce je možné trestně stíhat jen se souhlasem presidenta. Relikt z doby KSČ, která si chtěla své soudce ochránit. Právní stát bez funkčního soudnictví není právní stát. Musí být ovládáno principy nezávislosti, zajištěné institucionálně materiálně atd. Musí být ovšem naplněno lidmi, kteří tyto principy budou naplňovat a hájit. Než odvážně kauzy řešit, raději je roky odkládat až končí u ESLP. Motejl se jí zastal, ale zůstala ve věcné rovině a troufala si jako první říkat nepříjemné věci a odmítla „kamarádství“. (Motejl byl spolupracovník StB z donucení, kdy zabil člověka při automobilové nehodě a jako obhájce disidentů na ně StB donášel JŠ). V zahraničí se věci říkají na rovinu, v ČR ne. Směšuje se rovina osobní s profesní, vše je v jednom šuplíku. Lída Rakušanová: „Statečnější lidi byli po roce 89 v krajských redakcích.“
***
Eliška Wágnerová odešla do exilu v roce 1982, jako já. V rozhovoru nerozlišuje, jako většina krajanů i dnešních občanů pojmy emigrace a exilu. Neodešla z ekonomických důvodů, ale politických. Jejího manžela Arnošta Wágnera jsem v exilu rád četl.
Poslední rozloučení se koná v Brně 5. 2. 2025 od 11:00 hod. Kéž by takovýchto soudců přibývalo. Poslušných „soudců-úředníků“ máme stále přehršel.
Eliška Wágnerová navázala svoji prací na odkaz prvních soudců Ústavního soudu po Listopadu 89. Čest její památce a odkazu.
Dnes 27. ledna, slaví svátek Janové na Jana Zlatoústého, který byl komunisty odstraněn z kalendáře. JŠ
… V rozhovoru pro slovenský Denník N Arnošt Wagner před časem vzpomínal, že psal pro více exilových periodik vycházejících v češtině a řadu let připravoval také "exilovou československou televizi", tedy zhruba půlhodinové relace. Vystupovali v nich třeba Karel Kryl, Vlastimil Třešňák, Martina Navrátilová nebo Adina Mandlová. … *** Právní věta: „Z pohledu ústavněprávního nutno stanovit podmínky, za jejichž splnění nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod. Ústavní soud spatřuje tyto podmínky v následujících okolnostech: Základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektování kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá porušení základního práva a svobody.“
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!
