Němci se ke Králi komiků ve válce chovali slušně. My po válce zbaběle, mnozí jako svině…

PO VÁLCE: Šuškaly vo mně sousedky v domě, nedaj-li medaili, že je po mně, co jsem se načekal, vona nepřišla, prej na mně náhodou žádná nevyšla. Já jsem se těšil na tu medaili, daj-li ji mně anebo nedaj-li, kdybych se náhodou znovu narodil, tak bych se zmačkal a pak zahodil.
***
Kniha Dalibora Váchy: VLASTA román o králi komiků (ARGO 2025) je otřesným svědectvím doby, ale i o nás. Dvě ukázky z knihy: Návštěva vojáků Wehrmachtu u Burianůa Brutální zmlácení a zatčení Krále komiků Revoluční gardou v květnu 1945.Jedná se o román, ale o jeho obsahu nikdo normální nepochybuje. Nezapomenutelný je také popis, co se dělo ve vile u Burianů, když Král komiků, jako sportovní nadšenec, pozval na své náklady, celou čs. hokejovou reprezentaci, jako poděkování za skvělé výkony na MS. Netušil jsem, jak velká a moudrá byla jeho žena Nina, malá vzrůstem, velká duchem. Jeho jediná láska a životní partnerka.

 

Vlasta Burian se dožil 71 let. Zabili jsme ho zaživa. Mohl nám darovat mnohem více. 

 

Měl svého souputníka v Německu, Heinze Rühmana (hrál také Švejka). Dožil se 92 let. Patřil k největším filmovým hvězdám Třetí říše, vyhýbal se účasti v nacistické propagandě, jak jen to šlo (stejně jako Vlasta Burian). Obě jeho manželky měly židovské předky. 

 

Nezapomenu, jak byl krátce před smrtí hostem populárního zábavného pořadu veřejnoprávní ARD Wetten, dass..? (vysílán od roku 1981). Zhodnotil svůj život a předal neskutečně lidské poselství života přítomným a milionům televizních diváků. Takovým způsobem, že na konci jeho proslovu všichni v hale povstali, kdy potlesk nebral konce. Nemohl jsem nestát před TV obrazovkou. Jistě jsem nebyl sám. Člověk měl prostě potřebu vyjádřit úctu velkému člověku a velkému životu. Jak rád, bych tak učinil i pro Vlastu Buriana, jistě bych nebyl osamocen. O tuto možnost jsme Vlastu Buriana připravili svoji zbabělostí, strachem, malověrností a nedostatkem odvahy. Hitlera vítal plný Václavák, poslušně, jako později vítal 1. Máje… Nedivme se, že naše armáda, za posledních 100 let, své území nikdy nebránila. Malé Finsko se Rusku postavilo. Dnes nezná korupci.

Kdo z nás by si troufal v době nacistické okupace přejít mlčky podium s bičem, na němž bylo zavěšeno písmeno „C“? Diváci pochopili a bouřili: Bič na Němcé! Za to po válce bylo najednou „hrdinů“…

První soud po válce vyhrál. Soudní síň aplaudovala, přestože byla plná „diváctvem“ StB. Druhý už ne, protože StB dělala vše pro jeho odsouzení. Rozsudek byl vynesen den před vyhlášením amnestie Benešem pro válečné a poválečné zločiny…

 

Kam to vedlo a vede vidíme dodnes. Krále komiků nejsme dodnes svých chováním hodni. Stále to můžeme napravit, třeba tím, že nebudeme volit stále stejné, jako ovce, a jít na zaslouženou porážku v obou významech slova. Na podzim tuto možnost budeme mít. Může být i poslední! 

 

Vlasta Burian daroval a stále daruje milionům radost ze života ve svých filmech. My jsme uměli jen brát. Když potřeboval zastání, miliony mlčely… 

 

Knihu by si měla zakoupit každá rodina a číst si z ní každý večer. Je plná života a životní moudrosti. Žádné „krabičky“ ji nikdy nemohou nahradit. Kdo poselství knihy pochopí, má ještě naději začít žít skutečným životem. Pouze prázdně „existovat pro sebe“ není hodné života.

 

Pane Vlasto, řekl bych ODPUSŤTE NÁM, ale jak odpustit neodpustitelné?! Král komiků je jistě jejich Králem i na nebi…

 

JŠ