KVH 17.6.2025: Předání literárních cen Miroslava Ivanova za literaturu faktu a jiné, neveřejné zajímavosti

Při jménu Miroslav Ivanov si vždy vzpomenu na jeho skvělou knihu Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. To byl jediný pozitivní moment. Předčasně jsem odešel…

 

Mgr. Michal Macháček, Ph. D. vede výbor na udělování cen, pokud jsem dobře slyšel? Jeho životopis je zajímavý, stihl toho za 39 let docela dost: Absolvoval doktorské studium na Ústavu českých dějin FF Univerzity Karlovy a zahraniční pobyty na FF Univerzity Komenského v Bratislavě, Historickém ústavu Slovenské AV a Historické fakultě Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova. Zabývá se problematikou česko-slovenských a československo-sovětských vztahů a komunistického hnutí ve 20. století, přičemž se zaměřuje na jeho politické elity, zejména osobnost Gustava Husáka. Nyní píše dějiny pražské ZOO… Škoda, že nestudoval i slušné vychování (mj. ke kravatě si vzal texasky). Bavil jsem se s Jakubem Železným a jeho psem, když do našeho rozhovoru doslova vpadl, jako bych nebyl. Představil jsem se, upozornil slušně na jeho nevhodné chování a zeptal se na jeho jméno. Znal mne, své jméno mi odmítl říci. Ani přítomní redaktoři ČT ho prý neznali (moji visitku odmítli, nová generace redaktorů se už učí nepopudit, udržet si „teplé místečko“ a poslušně budovat kariéru). Když začal z podia vychvalovat literární schopnosti Bohuslava Chňoupka, odmítl jsem nadále poslouchat duchoprázdnost. Události ČT samozřejmě mlčely (KVH si kameramana nepozvala). 

Po jeho odchodu k „moderování“ jsem dokončil rozhovor s Jakubem Železným. Hned mi připomněl moji „chybu“ z Lošan před statkem rodiny Mašínů. Vstoupil mi do zpěvu čs. státní hymny, jako moderátor pietního aktu, s tím, že správné je „nad Tatrou se blýská“, ne „sa“ blízká. Sdělil jsem mu, že upřednostňuji mravní gesto před gramatikou a položil otázku co dělal před Muzeem KGB? Před pár lety jsem se vracel s Velvyslanectví SRN a zastihl ho, jak ve spěchu a viditelném stresu, nakládá balíky do svého BMW. Odpověděl: „To je moje soukromá věc“. „Jste veřejná osoba?“. „Musím chránit své soukromí a svoji rodinu“ a zmlkl. Nesdělit důvod je divné – u normálně se chovajícího člověka, pokud se nemá za co stydět či co utajovat…  

 

Jáchyma Topola jsem se s nadsázkou zeptal, kdy mne KVH taky pozve na besedu? Už začínáme a rychle odešel… Krátce na to i já. Na Národní třídě u Metra jsem potkal Pavla Zemana - v únoru 2025 se vrátil do soustavy státního zastupitelství a zamířil jako český zástupce do Eurojustu (úřadu evropské justiční spolupráce), kde už v minulosti jako žalobce působil. Znal mne, moji vizitku přijal. Náhody neexistují.

 

Připojuji i dvě fotografie bývalé kanceláře EU v Jungmannově ulici v Praze, jsou vypovídající. Kdysi jsem tam chodil na zajímavé besedy. Jednou mne dokonce Jindřich Šídlo ocenil hrníčkem EU jako nejlepšího diskutujícího. Nyní diskutuji dennodenně s občany. Tam by měl každý začít, aby si uchoval zdravý rozum a nečekal jako poslušná ovce na porážku. Je dobře, že mediální komunikace a manipulace ustupuje a sílí občanská, jako základ skutečné svobody. Rozhovor z „očí do očí“ má vetší cenu, než když mluvíte k neviditelné tisícině, či milióntině z různých krabiček. To dělá život životem, aktivní, přímá komunikace s bezprostředním okolím. Jedině tím vznikají skutečné hodnoty, zejména mravní. Jsou základem všeho. 

 

Dnes před 80 lety vzpomínáme zločinu proti lidskosti na Švédských šancích u Přerova – 267 v noci povražděných mužů, žen, dětí, batolat a kojenců vojáky čs. armády v době míru. Spiští Němci se vraceli domů na Slovensko, bylo mezi nimi i 77 Maďarů. Čeští politici se stále pietnímu aktu vyhýbají. Projeví se jako opravdoví politici, nebo opět upřednostní zajištění své politické kariéry? Karel Schwarzenberg by mohl vyprávět… Pravidelně se dostavuje velvyslanec SRN, nebo jeho zástupce. Jezdí i do Lidic, Ležáků a Terezína, stejně jako presidenti SRN. Jak jednoduché je ukázat mravní vyspělost, či nevyspělost…

 

Budou Události ČT opět mlčet? Bude pokračovat „tradice“ umlčování veřejnoprávními médii?

 

JŠ 

***

Stále se vypořádáváme s naší zločinnou minulostí. Nedokážeme-li se s ní vyrovnat, bude se nám stále připomínat i v budoucnu. Hoši tam na nebi, omluvit se vám nelze, není to omluvitelné, ale trvale zavazující k aktivnímu konání - ve jménu nevinných obětí.