Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
Diagnóza mravního stavu světa z roku 1957 stále platí!
Spravedlnost existovat nepřestala. Lidé ji ztratí, zničí je. Nelze ji zničit. Spravedlnost je uznání toho, že existuje. Nejtemnějším zlem lidstva, nejničivějším nástrojem tyranie ze všech nástrojů, jaké kdy lidé vynašli, je neobjektivní právo.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
„Vážně jste si myslel, že ty zákony píšeme proto, aby se dodržovaly?“ ušklíbl se. „Vždyť my chceme, aby se porušovaly, pokud vám to ještě nedošlo, tak tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíků. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to vážně.“
(str. 423)
***
„Schválili jsme zákon, prý „mravní zákon“, jak mu říkali, který trestal každého, kdo ho dodržoval – za to, že ho dodržoval. Čím svědomitěji se jím člověk řídil, tím více trpěl. A čím víc ho naopak šidil, tím lépe se mu žilo. Jeho poctivost byla jako nástroj sloužící nepoctivosti druhých. Poctiví jen dávali, nepoctiví jen brali. Poctiví prohráli, nepoctiví vyhráli. Jak dlouho může dobrák zůstat dobrákem za režimu, který má za cíl páchat dobro?“
(str. 633)
***
„Víte, že Spojené státy jsou jedinou zemí v dějinách, která označuje údajnou zhýralost svým vlastním monogramem? Zeptejte se sama sebe, proč asi. Jak dlouho mohla taková země přetrvat. Zeptejte se sama sebe, jak dlouho mohla taková země přetrvat a čí mravní řád jí obrátil v trosky. Byla to jediná země v dějinách, kde zdrojem bohatství nebylo loupení a rabování, nýbrž výroba, nikoli hrubá síla, nýbrž obchod, jediná země jejíž peníze byly symbolem práva člověka na svůj intelekt, svou práci, svůj život, svoje štěstí, symbolem práva na sebe sama. Pokud je tohle hanebné, podle měřítek současného světa, pokud je tohle důvod proč nás lidé proklínají, pak budiž. My všichni, kdo tvoříme a vyrábíme a honíme se za dolary, jejich odsudek přijímáme. Ať si nás svět proklíná. Symbol dolaru nosíme na čele vypálený s hrdostí, coby svůj šlechtický erb, kvůli kterému jsme ochotni žít a za nějž jsme ochotni, bude-li třeba, i zemřít.“
(str. 651)
***
„Všichni patří k elitě, to je pravda,“ přesvědčil Wyatt, „ale jen proto, že vědí, že žádné podřadné práce neexistují – jen podřadní pracovníci.
(str. 686)
***
„Ale já jsem tady bohatší, než jsem býval venku. Vždyť co jiného je bohatství než prostředek k rozšiřování hranic vlastního života. Toho lze dosáhnout dvěma způsoby – vyrábět stále více, nebo vyrábět totéž, ale stále rychleji. A právě to já dělám – vyrábím čas.“
Wyatt se pousmál. „Trh? Já dnes pracuji pro užitek, nikoli pro zisk – pro svůj užitek, nikoli pro zisk banditů. Mým trhem jsou výhradně ti, kdo můj život obohacují a ne ti, kdo ho vysávají. Trhem mohou být pro druhé jedině ti, kdo nejen spotřebovávají, ale také vyrábějí. Já obchoduji s životodárci, nikoli s kanibaly.“
„To je náš trh a takový je jeho princip. Tam venku ale fungoval jinak. Ve kterém odtoku se tam ztrácely naše dny, naše životy, naše energie? Ve které bezedné, beznadějné stoce plné nesplacených dluhů? Tady si navzájem směňujeme své úspěchy, nikoli nezdary – hodnoty, nikoli potřeby. Všichni jsme svobodní jedinci, a přesto rosteme společně. Bohatství, Dagny? Co je na světě cennějšího než vlastnit a rozvíjet sebe sama? Každá živá bytost musí růst. Nemůže stát na místě. Musí růst, nebo zahynout. Podívej – Wyatt ukázal na rostlinu, která se drala na světlo zpod těžkého kamene. Měla dlouhý stonek zkroucený úmorným bojem o přežití a povislé žluté zárodky listů. Ke slunci se natahoval jedinýv posledním zoufalém, nedostatečném pokusu. Takhle vypadáme tam venku v pekle. Měl jsem se s tím snad smířit?“
(str. 687)
***
„Tady je toho na práci spousta. Mně odjakživa chyběl čas, nikdy však nápady, k čemu ho využít.“
(str. 690)
***
PŘÍSAHÁM NA SVŮJ ŽIVOT A SVOU LÁSKU K NĚMU, ŽE NEBUDU NIKD ŽÍT PRO DRUHÉ, ANI ŽÁDAT, ABY ONI ŽILI PRO MNE.“
(str. 695)
***
„My nikdy nekážeme, slečno Tagartová“ ozval se Hug Agston. „To je mravní zločin našich nepřátel. Za nás mluví nikoli slova, nýbrž činy. Nikoli tvrzení, nýbrž důkazy. My neusilujeme o vaši poslušnost, nýbrž o vaše vnitřní přesvědčení. Dnes jste si prohlédla naše tajemství ze všech stran. Závěr si budete muset udělat sama. My vám ho můžeme pomoci pojmenovat, jen vy sama mu však budete muset uvěřit. Jen vy jej můžete spatřit v dáli, dospět k němu a přijmout ho za svůj.“
„Zeptejte se sama sebe, zda bychom se měli spokojit s přáním, že se nám onen sen o nebi a velikánech dějin splní až po smrti, nebo zda bychom o něj měli usilovat tady a teď, na této zemi.“
„Slečno Tagartová, já myslím, že byste si přála, aby se na vás podívali a uznale prohlásili: „DOBRÁ PRÁCE“.
(str. 699)
***
Pokoj působil luxusním dojmem. Byl to však luxus spočívající ve vkusu a jednoduchosti. Dagny si prohlížela drahý nábytek, zvolený s přihlédnutím k pohodlí, koupený kdesi v časech, kdy luxus byl stále uměním. Nikde nebyly žádné přebytečné ozdoby. Dagny si však povšimla malého obrazu jistého renesančního mistra, který musel stát hotové jmění, a rovněž orientálního koberce, jenž se skvěl takovou texturou a barvami, že patřil spíš do muzejní vitríny. Taková je tedy Mulliganova představa bohatství, pomyslela si – bohatství, které se pečlivě vybírá, nikoli hromadí.
(str. 700)
***
„Právo, slečno Tagartová?“ podivil se soudce Narragansett. „Jaké právo? Já s ním neskončil – ono přestalo existovat. Stále se však věnuji své profesi, stále sloužím spravedlnosti… Kdepak, spravedlnost existovat nepřestala. Jak by mohla? Lidé ji mohou ztratit ze zřetele, a pak spravedlnost zničí je. Samu spravedlnost však zničit nelze, protože jsou to dvě strany téže mince – protože spravedlnost je uznání toho, že existuje. Ano, stále pracuji ve své branži, právě píši pojednání o filosofii práva, kde ukazuji, že nejtemnějším zlem lidstva, nejničivějším nástrojem tyranie ze všech nástrojů, jaké kdy lidé vynašli, je neobjektivní právo… Ne slečno Tagartová, nehodlám ji publikovat venku.“
„Moje podnikání je krevní transfuze – stále ho provozuju. Mým úkolem je zásobovat blahodárnou tekutinou organismy, které jsou životaschopné. Zeptejte se ale doktora Hendrickse, zda může libovolné množství krve zachránit tělo, které odmítá fungovat, zahnívající masu, která chce žít, aniž by pro to něco udělala. Mou krví je zlato. To je palivem, které dokáže zázraky, žádné palivo však nemůže fungovat bez motoru… Ne, nevzdal jsem o, jen mne přestalo bavit šéfovat jatkám, kde lidé pouštějí život zdravým organismům a pumpují krev do neduživých polovičních mrtvol.“
„Vzdát se?“ podivil se Hugh Akston. „Zamyslete se znovu z jakých předpokladů vycházíte, slečno Tagartová. Nikdo z nás to nevzdal. To svět zlomil hůl sám nad sebou… Proč by filosof nemohl provozovat motorest? Nebo továrnu na cigarety? Každá práce je filosofickým aktem. A až se lidé naučí, že produktivní práce – a její zdroj – je měřítkem mravních hodnot, dosáhnou dokonalosti, která je dávno ztraceným, leč přirozeným právem každého z nás… Zdroj práce? Lidská mysl, slečno Tagartová, racionální lidská mysl. Píšu na toto téma knihu, v níž formuluji mravní filosofii, kterou jsem se naučil od vlastního žáka… Ano, může spasit svět… Ne nevydám ji venku.“
„Proč“ zvolala Dagny. „Proč? Co tady vlastně všichni děláte?“ „Stávkujeme“, odpověděl John Galt. Lehký úsměv, který mu pohrával na rtech, vtiskl jeho slovům nesmiřitelný cejch definitivnosti: „Proč vás to překvapuje? Existuje pouze jediná sorta lidí, kteří za celou historii lidstva nikdy nestávkovali. Příslušníci všech ostatních tříd a profesí ustali v práci, kdykoli to uznali za vhodné, a předložili světu své požadavky z titulu své údajné nepostradatelnosti – až na ty, kdo odjakživa nesou svět na svých bedrech a živí ho, protože jejich jedinou odměnou byla vždy tortura. Oni se k lidstvu nikdy zády neobrátili.
Inu nyní je konečně řada i na nich. Nechť svět zjistí, co jsou zač, jaká je jejich role a co se stane, když odmítnou fungovat. Toto je stávka racionálních lidí, slečno Tagartová. Toto je stávka rozumu.
(str. 701 - 702)
*** Systém má být takový, aby umožňoval žít každému zdravému člověku plnou realizaci jeho schopností a pomohl slabším. Pokud zdraví, neschopní, či všehoschopní žijí na úkor, či z práce druhých, doplatí na to zákonitě celá společnost, dříve či později. Bez práce nejsou koláče.
Výtah z článku: Střední třída vydělává peníze tím, co dělá nerada. Bohatí bohatnou tím, co milují. Vědí, že pracovat za účelem výdělku je nejhorší strategie k získání bohatství.
Ti nejlepší procházejí rozsáhlou sebereflexí duše a hledají to, co milují, a snaží se vše kombinovat se svým unikátním talentem a schopnostmi. Na první pohled to vypadá, že tvrdě pracují, ale oni vlastně vůbec nepracují. Oni totiž dělají něco, co by klidně dělali i zadarmo, protože svou práci milují.
Většina věří, že bohatství, prosperita a závratný úspěch jsou jen pro vyvolené, kteří oplývají nějakým úžasným talentem, zvláštními vědomostmi nebo mají jednoduše štěstí. Bohatí žijí v přesvědčení přesně opačném, tedy že úspěch, naplnění a štěstí patří k přirozenému řádu jejich života.
Peníze nemají s materialismem nic společného, materialističtí jsou především lidé. Vinit peníze z chamtivosti a materialismu je jako vinit jídlo, že po něm lidé tloustnou. Bohatí vidí peníze jako neobyčejného přítele, který jim může pomoci způsobem, jaký jiný přítel nedokáže. Čím více jich získáte, tím lépe jim porozumíte a pochopíte, proč jsou největším vynálezem lidstva.
Ti nejlepší jsou mistři v produkování peněz prostřednictvím nápadů, kterými řeší problémy. Nápadům se totiž meze nekladou, a proto se nekladou meze ani množství peněz, které dokážou vydělat.
Zatímco většina hledá odpověď venku, ti nejlepší vědí, že vytváření bohatství vychází zevnitř. „Až si člověk poopraví svůj postoj k penězům, spraví se v jeho životě téměř všechno,“ vysvětluje americký kazatel Billy Graham.
Zatímco většina čeká, až padnou správná čísla, a modlí se za úspěch, ti nejlepší řeší problémy. Vidí, že pokud zlepší a zjednoduší život ostatním, mají právo stát se bohatými. Když se například vrhne do úkolu, jak vyrobit lepší pastičku na myši, většina ostatních jimi pohrdá. Vidí je jako do sebe zahleděné materialisty a chamtivce. Zatímco většina sleduje televizní seriály a sociální sítě, mistři přemýšlejí „o“, pracují „na“ a sní o lepším životě.
Většina si myslí, že bohatí jsou chytřejší, mají větší štěstí a lepší vzdělání. To je ale pravda jen zčásti. Bohatí jenom vidí nepřeberné množství možností a nebojí se vsadit na důvěru v sebe sama. Nezáleží na tom, kolikrát selžou. Perou se, dokud neuspějí. Vidí potenciál bohatství v každém novém nápadu. Žijí s vědomím plným nadšení a velkých očekávání. „Peníze vydělávají úspěšní lidé. Není to o tom, že by se lidé, kteří vydělávají peníze, stali úspěšnými, ale úspěšní lidé peníze přitahují. Přitáhnou úspěch k tomu, co dělají,“ pronesl americký spisovatel Wayne Dyer.
Po staletí je považována honba za bohatstvím za požitkářství, dekadenci a povrchnost, zatímco chudoba a finanční průměrnost se chválí. Zatímco většina pohrdá bohatými a je hrdá na to, že je povznesena nad materialismus, často se topí v dluzích s malou nadějí na lepší budoucnost. Mezitím však podle Siebolda bohatí těmto ignorantům žádnou pozornost nevěnují a pokračují na cestě k finanční nezávislosti a bohatství.
Peníze přicházejí z myšlenek, a když jsou myšlenky neomezené, peníze jsou rovněž bez hranic. Ti nejlepší se soustředí na nové nápady, které mají potenciál vytvořit nadprůměrné bohatství. Pro bohaté jsou peníze prostředkem k uskutečnění svých snů. Nedychtí po penězích, dychtí po životě bez omezení. Ti nejlepší věří, že za to, jaké hodnoty pro jiné vytvářejí, mají právo být bohatí.
Střední třída často kritizuje bohaté za chamtivost, bezcitnost a materialismus. Bohatí jsou však podle Siebolda zaměřeni na duši a jsou nejsoucitnějšími a nejstarostlivějšími lidmi vůbec. Velkou část svých peněz přispívají na různé charity a pomáhají v neziskové oblasti. Vědí, jak peníze použít, aby vylepšili nebo rozšířili všechno, co je zajímá. To je důvod, proč se je nebojí dát.
Střední třída je sebedestruktivní, pokud jde o peníze. Dokud se nebude schopna odpoutat od toho, co jí v dětství říkali – že bohatnou pouze podvodníci – bude vždy finančně trpět. Když bohatí potřebují peníze, nepřemýšlejí, zda je to možné, ale začnou prostě hledat nápady, které řeší problémy. „Peníze jsou známkou svobody,“ vysvětluje francouzský spisovatel Rémy De Gourmont. „Proklínat peníze je jako proklínat svobodu – proklínat život, který nic neznamená, dokud nejsme svobodni.“
Bohatí podle Siebolda žijí v přesvědčení, že vesmír, Bůh nebo jiná vyšší moc jsou na jejich straně, ze všech sil jim pomáhají a provázejí je na cestě za jejich největším snem. Ženou se za svými cíli a sny, protože věří, že je v každé zatáčce podrží jejich pomocná ruka.
Zatímco většina věří, že se je ostatní snaží potopit, ti nejlepší jsou přesvědčeni, že jim svět fandí a na cestě jim pomáhá. Stejný svět, stejná realita, ale jiný způsob myšlení.
Většina lidí věří, že lidé bohatnou díky štěstí, náhodě nebo společenské výhodě. Myslí si, že je správné, aby se bohatí o peníze rozdělili s těmi, kteří mají méně. Tato socialistická filozofie je zakořeněná v přesvědčení, že ostatní jsou zodpovědní za to, jak se mám.
Bohatí věří, že každý má příležitost na volném trhu zbohatnout. Věří, že zbohatnutí je otázkou volby. Bohatí mají dost, aby mohli rozdávat. Jsou nejštědřejší na světě, ale dávají proto, že dávat chtějí, ne pro morální kodex nebo kvůli tlaku společnosti.
Marek Loužek
Autor je ekonom, VŠE a ČVUT Praha
***
P.S.
Jak mi řekl jeden soudce v Benešově „Co byste chtěla paní Petrů?“ Já bych chtěla spravedlnost. Soudce řekl: „Spravedlnost neexistuje a u soudu ji vůbec nehledejte“. Mám ji vzít do vlastních rukou? Soudce: „To budete za to potrestána“.
***
JE TO JEŠTĚ MÁ ZEMĚ?
Má země děkuji ti za krásy života, za noci plné Slunce, za stromy kolem cest, za květy v letní louce, za města rozkvetlá. Má země lásko má a pravda největší, dnes slibujeme ti přinést v oběť rádi, všechny své síly, touhy, smělé sny, svá nadšení, své písně, svoje mládí, tak jako dnes i všechny příští dny. Ty líbezná, ty drsná jsi život nejdražší
***
Nevím, zda ještě z toho něco platí…
Helena Petrů
P.S.
Kauza manželů Petrových začala v roce 2007. Po 18. letech mají zbourat stavbu kvůli 40. centimetrům čtverečním! Paní Helena Petrová mi napsala (23.3.2025): „Karel Kryl měl v Metru plakát na eskalátorech. Vždy jsem mu zamávala na Letenském náměstí, naproti Billy je malá vzpomínka. Když tudy jedu, tak mu v květinářství kousek od vzpomínky, koupím kytičku. Když se vrátil, měla jsem prodejnu v Havelské. Každé ráno chodil kolem. Když jsme byly venku tak vždy zvolal: „Ahoj děvčata“. Bylo to milé, ale brzy zemřel.“
Peníze jsou dnes založeny na důvěře. Dříve byly vázány na hodnotě ceny zlata a práce. Hotovost je dnes jediná jistota, který dnes běžný občan má. Pokud by i hotové peníze byly zrušeny, budeme vydání takřka absolutní manipulaci mocným, tedy i našimi životy. JŠ
Namísto, aby jmenovaní představitelé ochrany práva a státu byli pro výstrahu všem ostatním okamžitě potrestáni za konkrétní přečiny proti Ústavě a zákonům, nestalo se nic. ***
„Aplikací určitých principů jsou civilizace nejprve dovedeny k rozkvětu a posléze setrváváním na těchto principech a jejich pozdější, atpetrofované podobě, k záhubě.“ Prof. Miroslav Bárta a jím formulovaný tzv. Herakleitův zákon. ***
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!
