Český člověk udělá vše pro to, aby ochránil svoji pohodu – pro Čechy je nebe nízko!

 

Renata Libal, frankofonní novinářka a šéfredaktorka časopisu Encore, vyrůstala ve Švýcarsku, kam její rodiče emigrovali z komunistického Československa. Se svou původní vlastí však zůstala spjata. Ve své knize „La nostalgie n'est jamais légère“ (Nostalgie není nikdy lehká), se vydává hledat českou duši a mísí osobní vzpomínky s reflexí dějinných událostí. Při čtení knihy se dozvíte spoustu málo známých skutečností o České republice. V závěru knihy se nacházejí rozhovory se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou, hrabětem Constantinem Kinským a ekonomem Mojmírem Hamplem. Poslední dva jmenovaní budou společně s Sergem Borensteinem, belgickým developerem žijícím v Praze, a samotnou autorkou, diskutovat o bohaté historické a kulturní mozaice této mladé evropské země. Debatu povede novinářka a moderátorka Dana Emingerová. Akce proběhne ve francouzštině a češtině se simultánním tlumočením do obou jazyků, po ní bude následovat recepce. Diskuzi společně pořádají Švýcarské velvyslanectví v České republice a Belgické velvyslanectví v České republice v rámci 26. ročníku Dnů Frankofonie.

***

Z výroků, které zazněly v diskusi: Pro Čechy je nebe nízko - ČR je jediná země v Evropě, která se nevměšuje ani do svých záležitostí - Znepokojená pohoda - Jsem zapřísáhlý ateista, který má strach jen z Krista - Nic neohrožuje pohodu Čecha více, než když má vzniknout něco nového.

 

Pane plukovníku, kde máte hajzly“ – syn exulanta hraběte Constatnina Kinského na hranicích, zápolícího s češtinou, při jeho první návštěvě Čech. Naštěstí to celník (ne)pochopil😊Pro účastníky byla radost poslouchat kultivovanost projevu pana hraběte a jeho smysl pro humor. Skutečný šlechtic, každým coulem – nadhled, noblesa, moudrost. Když reagoval na zmínku o chatě developera Serge Borensteina, reagoval: „Já bych ty mé majetky za Vaši chatu vyměnil.“😊

Mimochodem restituční soudy Františka Oldřicha Kinského jsem navštěvoval a podrobně o nich psal. Krádež jeho majetku posvětil i Ústavní soud ČR…

Developer Borenstein zvaný „Pan Karlín“ vyprávěl také o svém neuvěřitelném boji za stavební povolení. Člověk se musí stydět, jakou hanbu nám dělají úředníci. Místo pomoci dobré věci ve prospěch občanů (nově stavba na brownfieldu v Holešovicích), házejí schopným lidem „klacky pod nohy“. Přesně ve stylu: Neudělám nic, abych neohrozil svoji pohodlnou, ničím a nikým neohrožovanou pohodu…

Vše začíná a končí povahou a charakterem. Kolik z těch, kdo nekradli by také kradli, kdyby mohli? Je více krádeží odhaleno, nebo utajeno? Odpověď je každému jasná – bez ohledu na jeho charakter. 

Stále nám chybí elita, kterou reprezentovala i česká šlechta, viz Deklarace české šlechty v letech 1938 a 1939. Postupně jsme si ji zlikvidovaly. Zbylo jen české plebejství. Varovali před ním F. Palacký, K.H. Borovský, TGM a další naši velikáni. Z vyhnání německých Čechů jsme se dodnes hospodářsky, kulturně a mravně nevzpamatovali. Mámy dva nositele Nobelovy ceny (dva nepřipomínáme, nežili trvale v zemi). Z řad německých Čechů jich pocházelo deset, včetně první ženy nositelky Nobelovy ceny míru Berthy Suttner Kinské. 

Diskusní příspěvky veřejnosti byly také zajímavé. Ve vší skromnosti, můj sklidil, jako jediný, potlesk. „Metoda Baťa“ slavila opět úspěch – říci co nejvíce co nejméně slovy. Co jsem stačil a nestačil říci?

  

Jsme národnostně promíšeným národem Bohemianů, různého etnického původu. Vidíme to i na jménech. TGM chtěl původně založit stát na principu Bohémie, podle vzoru Švýcarska. Poslanci mu okamžitě, výrazně, zkrátili jeho pravomoci. Nemohl tak tuto ideu realizovat. 

Připomněl jsem knihu prof. Josefa Kalvody Genese Československa s informacemi o našich skutečných dějinách. Široké veřejnosti jsou stále neznámé, resp. zatajované. Pamětní desku v jeho rodišti v Chotěboři odhalil Petr Pithart – média mlčela. Bohužel můj YouTube kanál byl z velké části umlčen… Největší Čech Karel IV. měl za otce francouzského Němce a matka už měla jen pár procent české krve. Závěrem jsem připomněl zásluhu Přemysla Otakara na vzniku Švýcarska, kdy při Bitvě na Moravském poli Rakušané zapomněli chránit svá „zadní vrátka“. 

Kéž by se nám navrátila někdejší bojovnost a nemuseli naše boje za nás vybojovávat jiní. Vítězství není nikdy jisté, zato porážka, není-li připravenost, ochota a vůle k boji, riziku a oběti. Dnešní vývoj ve světě nám opět připomíná cenu skutečné svobody. 

Jsem rád, že jsem mohl navázat nové, osobní kontakty z řad panelistů a veřejnosti.

JŠ
***
"Nejste tu vítáni." Češi odmítají migranty nejvíc v Evropě, ukazují data