STAVGROUP jako symbol neschopnosti státu kontrolovat firmy

Případ společnosti STAVGROUP ukazuje nepříjemnou pravdu: stát často selhává v tom nejzákladnějším – vynutit dodržování pravidel, která už dávno existují. Veřejné registry mají být nástrojem transparentnosti. Jenže když se v nich roky objevují firmy bez dohledatelných hospodářských výsledků a bez řádně zveřejněných účetních dokumentů, systém nefunguje. 

Podle veřejně dostupných údajů mají u STAVGROUP ve sbírce listin dlouhodobě chybět účetní závěrky. Ať už je důvod jakýkoliv, důsledek je stejný: veřejnost, obchodní partneři i stát ztrácejí možnost rychle a srozumitelně ověřit, jak firma hospodaří. Pokud stát nedokáže vynutit základní účetní povinnosti, vytváří tím prostor pro netransparentní podnikání a deformuje trh. 

STAVGROUP je jen jeden viditelný příklad širšího problému. Pokud se dlouhodobě toleruje nezveřejňování hospodářských výsledků a účetních závěrek, vysílá to do podnikatelského prostředí nebezpečný signál: povinnosti platí jen pro ty, kteří se jimi dobrovolně řídí. Poctivé firmy tak nesou náklady a administrativu, zatímco jiné subjekty mohou roky „fungovat v mlze“. 

To má přímé dopady i na veřejné finance. Ne proto, že by každá taková firma nutně páchala něco protiprávního, ale protože netransparentnost zvyšuje riziko chyb, úniků, neefektivního výběru daní a slabé vymahatelnosti práva. A když je systém slabý, důsledky se kumulují. 

Ztráty státu z daňových úniků, podvodů a šedé ekonomiky se v součtu mohou pohybovat v řádech desítek až stovek miliard korun ročně. Nejde o číslo „kvůli jedné firmě“, ale o celkový obraz: pokud stát nedokáže účinně kontrolovat dodržování elementárních účetních povinností, přichází o peníze a současně roste tlak na občany a poctivé podnikatele, kteří systém dotují. 

Rejstříkové soudy i kontrolní orgány mají nástroje. Problém je v praxi: pomalost, nízká vymahatelnost, slabé sankce. Bez zveřejněných účetních závěrek nelze vést standardní veřejnou kontrolu a trh ztrácí důvěru. 

Jestliže má být Česká republika zemí, kde platí pravidla pro všechny, pak musí být neplnění účetních povinností: 

Dokud se to nezmění, budou se podobné příběhy opakovat – a stát bude dál „ztrácet kontrolu“ i peníze.

 

Pokud stát myslí vážně veřejný zájem na řádném výběru daní a kontrole hospodaření firem, musí přestat tolerovat dlouhodobé nezveřejňování hospodářských výsledků a účetních závěrek. V opakovaných a závažných případech by takové jednání nemělo končit symbolickou pokutou, ale mělo by být posuzováno jako společensky škodlivé jednání s reálnými následky – včetně možnosti trestněprávní odpovědnosti osob, které za plnění povinností odpovídají. Nevedení účetnictví nebo odmítnutí účetnictví předložit při kontrole je ještě vážnější problém: bez účetních dat je kontrola fakticky paralyzována a stát přichází o schopnost účinně vymáhat daňové povinnosti. Zpřísnění pravidel a jejich vynucování není „šikana podnikatelů“, ale obrana veřejných financí a férového trhu.