Proč Helenu Vondráčkovou nikdo nemá rád? A Ilonu Csákovou? Jejich verze hitu okleštila originál

Ačkoliv se americký originál může zdát jako jednoduchá milostná píseň o ranních rituálech ženy, Hal David ji napsal s velmi konkrétním a vážným záměrem. Text měl vyjadřovat každodenní úzkost a modlitby žen, jejichž partneři bojovali ve vietnamské válce. Každý drobný úkon – probuzení, líčení nebo česání – byl doprovázen „malou modlitbou“ za bezpečný návrat milovaného muže z fronty. Tento kontext dával písni hluboce lidský a tragický rozměr, který v tehdejší Americe silně rezonoval.

 

Namísto válečného kontextu vytvořil Zdeněk Borovec pohled úspěšné a krásné mladé ženy, která se potýká s osamělostí, která je ale podaná v lehce „diblíkovském“ provedení. Píseň s názvem Proč mě nikdo nemá rád se stala pouhým povzdechem nad tím, že vnější lesk a obdiv okolí nezaručují osobní štěstí. Bez hlubšího rozměru originálu.

 

Česká nahrávka vznikla 11. června 1969 za doprovodu Orchestru Karla Krautgartnera. Ohlas u posluchačů i kritiky byl mimořádný. Pro české publikum píseň představovala závan aktuálnosti a modernosti. A pro Helenu Vondráčkovou jeden z pilířů její kariéry.

 

Symbolickým vyvrcholením celého příběhu se stal rok 2025, kdy se obě zpěvačky spojily a píseň nahrály jako duet pro album Ilony Csákové s názvem Děkuji. Společně skladbu naživo představily na koncertě v pražské Lucerně…  Celý článek>

***
Americký textař Hal David jistě nežaloval české zpěvačky za zneuctění svého textu. Nemá to zapotřebí. Zato může žalobu za článek výše očekávat Médium.cz, případně má osoba, v rámci tradice dlouholetých žalob Agentury MM na kdeco a kdekoho - za utrpěné škody, které neprokázali, se snahou je nahradit vysouzením milionů korun….

V roce 1969 už začínala tzv. Husákova normalizace. Helena Vondráčková se dostala na výsluní a Marta Kubišová zmizela do stínu. Skutečný charakter a hodnoty, se poznají, až když se „láme doba“.

 

Po ruské okupaci, v roce 1968, vzniklo tisíce nových kariér z poslušnosti, vědomé kolaboraci se zločinným komunistickým režimem. Mnoho nadějných osobností zmizelo v dějinách, mnohdy nevratně, statisíce lidí opustily rodnou zemi. 

 

Važme si skutečně charakterních osob, jen ty mohou posouvat společnost dále. Od těch druhých se odvracejme. Myslí jen plebejsky na sebe, své kariéry, aby nakonec skončili osamoceni a právem zapomenuti. Sebevětší mediální „vynášení do nebes“ to může dočasně zakrýt, ale ne trvale. Jsou to v podstatě chudáci, nešťastní lidé, kteří mají o to větší potřebu ukazovat svoji „šťastnost“ v médiích. Může nám jich být jen líto, pomoci jim nejde. Jsou věci a hodnoty, které si koupit nelze!

 

Každý máme volbu – jít životem se sklopenou hlavou, poslušně, nebo se vztyčenou, jako svobodný, hrdý člověk. Potom si nemusíme klást otázku: Proč mne nikdo nemá rád?...  

JŠ

***