Pokoření Litoboře neslo krycí název „Akce teror Náchod“

Jedna z nejděsivějších kapitol komunistické éry a zlovůle si v padesátých letech 20. století, vybrala pro svoje dějství právě tuto východočeskou vesnici. Doslova ji zadupala do země. Osmnáct soudních rozsudků vynesených nad jejími obyvateli už navždy poznamenalo nejen aktéry, nad kterými byly vyneseny, ale i jejich rodiny, a další generace. Trauma, které si nesli a nesou, nemohla zahladit ani rehabilitace odsouzených z let 1990 a 1991.

 

Drama, které se začalo odehrávat 28. prosince 1951, dostalo krycí název „Akce teror Náchod“, což už samo o sobě hovoří o zrůdnosti komunistického systému a jeho prodloužené ruce státní bezpečnosti, která se ujala režie.

 

Vykonstruovaná obvinění, vynucená doznání, a pak rozsudky vynesené Státním soudem v Praze. To vše mělo za následek sražení obce na kolena, bezbřehou poslušnost a výstrahu pro všechny ostatní, kteří by se domnívali, že hrdost a neústupnost nejde zlomit. Tady se to podařilo na téměř celých padesát let.

 

Památník obětem totalitního komunistického režimu zde byl odhalen 16. srpna 2008 a nese jména těch, kteří už navždycky zůstali „Akcí teror Náchod“ poznamenaní.

 

Jaroslava Hanušová, za velezradu a nedovolené ozbrojování k 16 letům odnětí svobody. Vězněna byla v Pardubicích. V době nástupu do vězení byla v pátém měsíci těhotenství, a násilně byla donucena k potratu. Společně s ní odsoudili i jejího otce Jaroslava Hanuše. Jaroslava Hanušová byla propuštěna v roce 1960, duševně nemocná. A ač se později vdala a měla dceru, nakonec spáchala sebevraždu. Její otec zemřel v roce 1962 v ústavu pro duševně choré.

Jaroslav Lazar, snoubenec Jaroslavy Hanušové, za velezradu odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán 10. června 1952 ve věznici Praha-Pankrác. Ač jeho otec Josef Lazar podal žádost o milost, nebylo mu Kanceláří prezidenta republiky vyhověno.

Karel Rudolf, za velezradu odsouzen k trestu smrti, který mu byl po odvolání změněn na doživotí. Trest si odpykával v Leopoldově a v Bytími. Ve vězení onemocněl a krátce po svém propuštění, zemřel.

Josef Řezníček, za velezradu odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán 10. června 1952 ve věznici Praha-Pankrác. Kancelář prezidenta republiky, stejně jako v případě Jaroslava Lazara opět nevyhověla žádosti o milost, kterou podala matka Anna Řezníčková.

Milada Střihavková, za velezradu a nedovolené ozbrojování odsouzena k 17 letům odnětí svobody, vězněna byla do roku 1960 v Pardubicích.

Josef Svatoň, za velezradu a nedovolené ozbrojování odsouzen na 20 let odnětí svobody. Vězněn byl až do roku 1962 ve věznicích v Bytími, v Minkovicích a ve Vlčicích u Trutnova.

Josef Vít, za velezradu, návod k pokusu trestného činu proti republice a útok proti bezpečnostnímu orgánu za použití zbraně, odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán 10. června 1952 ve věznici Praha-Pankrác. Žádost o milost, kterou adresovala jeho manželka, Marie Vítová, Kanceláři prezidenta republiky, byla zamítnuta.

Marie Vítová, rozená Řezníčková, manželka Josefa Víta, byla za nadržování trestnému činu odsouzena na 2 roky odnětí svobody, a prošla věznicemi Vlčice u Trutnova, Hostinné, Timěchody u Chrudimi. Stalo se tak krátce po manželově popravě. Synové Vítových byli dáni do dětského domova a domů se mohli vrátit až poté, co byla na amnestii propuštěna jejich matka.

Marie Vojtěchová, za velezradu a nedovolené ozbrojování odsouzena k 18 letům odnětí svobody.

Rozsudkem ze dne 26. července 1952 byli ve 2. skupině odsouzeni:

Miroslav Borůvka, za návod k pokusu trestného činu proti republice a pomoc k trestnému činu velezrady, odsouzen k 18 letům odnětí svobody. Trest si odpykával ve věznicích v Hradci Králové, Praze-Pankrác, a v pracovních táborech Jáchymov, Vykmanov, Bytíz. Propuštěn byl na amnestii v roce 1960.

Josef Brejtr, za pomoc k trestnému činu velezrady, odsouzen k 6 letům odnětí svobody. Vězněn byl ve Valdicích.

Jaroslav Horák, za neoznámení trestného činu, odsouzen na 4 roky odnětí svobody. Trest si částečně odpykával i v pracovním táboře v Jáchymově. Krátce po svém propuštění onemocněl rakovinou a zemřel.

Josef Hůlek, za pomoc k trestnému činu velezrady, odsouzen na 8 let odnětí svobody. Vězněn byl v Hradci Králové a pak v pracovním táboře Svatopluk v Horním Slavkově. Po svém propuštění na svobodu onemocněl rakovinou a této nemoci i podlehl.

Emanuel Konvalinka, za pomoc k trestnému činu velezrady, na 15 let odnětí svobody. Vězněn byl ve Valdicích, a na Ilavě.

JUDr. Albert Prouza, za pomoc k trestnému činu velezrady, na 14 let odnětí svobody, které si odpykával v Hradci Králové a v pracovním táboře Bytíz.

Jan Prouza, za neoznámení trestného činu ke 2,5 rokům odnětí svobody. Protože ale ve vězení onemocněl, byl nakonec propuštěn na svobodu. Za zmínku stojí, že během 2. světové války, byl Jan Prouza činný v odboji.

Františka Rudolfová, za pomoc k trestnému činu velezrady, na 5 let odnětí svobody. Vězněna byla v Želiazovcích na Slovensku, a ve Vlčicích u Trutnova.

Karel Voráček, za pomoc k trestnému činu velezrady, na 16 let odnětí svobody. Prošel věznicemi Hradec Králové a Valdice. Ve vězení dostal tuberkulózu.

 

Všichni odsouzení navíc ztratili veškerá svá občanská práva a jejich celý majetek propadl ve prospěch státu.

 

Téměř neznámá obec v Krkonošském podhůří má za sebou hodně tragický osud. To, co se tam na sklonku roku 1951 stalo, by nemělo být nikdy zapomenuto, protože zlo v nejrůznější podobě je stále připraveno zaútočit. Už kvůli všem osmnácti litobořským občanům, kteří se stali nechtěnými aktéry zinscenované „Akce teror Náchod“, a jejichž jména připomíná v obci odhalený, Památník obětem totalitního komunistického režimu.