Ve svých starších esejích vyslovil Václav Havel obavy ze samopohybu západní technický civilizace, ze samopohybu industriální a konzumní společnosti a z manipulativní moci médií, kterou nazýval samovzněcování.
Pobledlý „Učitel národů“ zvedl oči k nebi a tiše si povzdechl. A než se rozplynul v bezčasí, zaslechla jsem jeho slova na rozloučenou: „Učitelé, strhněte si z očí brýle mámení a z Labyrintu školství se vraťte do Ráje svých srdcí.“
Mobily a sociální sítě nám berou život, lidé jen „blahobytně“ existují, postupně degenerují, kdy skutečný život jde mimo nich. Výstižně se nazývají „posunovači“ (dnes umí už i opice). Jedinou cestou je obnovení přirozené lidské, pozitivní komunikace.
„Vždyť my chceme, aby se zákony porušovaly, pokud vám to ještě nedošlo, tak tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíků. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to vážně.“
„Kdyby to bylo sebelepší, jak je to vedle hnijícího, jen těžko se udrží. Jak začne něco jednou plesnivět, je zle. Musí se s tím pryč, než zplesniví vše.“ Tomáš Baťa