Stoupá zájem mladých o tradice našich předků, jakoby podvědomá reakce na dnešní podivnou dobu. Mládež, instinktivně hledá trvalejší hodnoty, kdy ji ty pomíjivé nudí, přestávají bavit a uspokojovat.
Ať žijí traktory a traktoristé a zdravý rozum neopouští tuto zemi. Bez něho to nedáme. Každý bychom měli odvádět poctivou práci, aby po nás zůstaly skutečné hodnoty a naši následovníci měli na co navazovat.
Dodavatelské řetězce se vzdalují rozhodnutím jediného vůdce. Tato jedinečná tradice připomíná dobu, kdy se největší světové obuvnické impérium spoléhalo výhradně na vkus a vlastnoruční podpis svého krále.
Země se hroutí, duševně chorých přibývá. Budeme mudrovat do nekonečna, až do zasloužené konečné? Času situaci řešit moc nezbývá. Je třeba ji urychleně řešit činy, ne filosofováním a jen čekat, v rámci české tradice, na Godota či Blanické rytíře.
Na podobných akcích v zahraničí vidíte muzikanty i návštěvníky v krojích, včetně dětí. Tradice u nás značně upadají, vyjma Moravy. Snahy o takovéto akce jsou záslužné a potřebné. Věřme, že se pořadatelé poučí a II. ročník už bude úspěšnější.