Celé to londýnské souzení za více než dvě miliardy nemělo opravdu žádný smysl. Onen první domácí rozhodčí nález z roku 2008, který se stát tak vehementně snažil zneplatnit, byl v roce 2018 uznán ve sféře mezinárodního práva.
Ve skutečnosti však nikdy žádné české státní právo neexistovalo a na počátku vlády císařovny Marie Terezie vstoupil český národ v Čechách, a ještě více v Moravě, do fáze úpadku. Češtinou se mluvilo pouze v zemědělských oblastech...
Pod vedením Jana Antonína Bati se tato kontinuita proměnila v bezprecedentní expanzi. Organizace se rozrostla z přibližně 16 500 zaměstnanců v roce 1932 na více než 100 000 zaměstnanců po celém světě...
„Věrnost mému lidu pro mě znamená víc než můj majetek nebo můj život.“ Jan A. Baťa nemluvil nahlas, protože nemohl riskovat životy těch, kdo sami mluvit nemohli. Toto mlčení, tehdy nepochopené, si dnes žádá uznání.
„Nikdy jsem se nechtěla bratříčkovat s politiky. Všem jsem radila, ať to nedělají. Takové přátelství hodně stojí. Přátelství těch, kteří stáhli ocas, nelituji. Svědomí je cennější než sláva. Politik a žádná moc nemá právo popírat odlišný názor."