Pobledlý „Učitel národů“ zvedl oči k nebi a tiše si povzdechl. A než se rozplynul v bezčasí, zaslechla jsem jeho slova na rozloučenou: „Učitelé, strhněte si z očí brýle mámení a z Labyrintu školství se vraťte do Ráje svých srdcí.“
Jak nám dnes chybí sedlácký zdravý rozum, jejich statečnost, vztah k půdě, přírodě a tradicím předků. Nikdo z viníků nikdy nebyl potrestán, přesto že v devadesátých letech 20. století většina z nich ještě žila. Neodejmutelná ostuda nás všech!
Nedivme se, že zlo neustupuje a sílí. Jenom psaní ho neohrožuje. Vysmívá se naší neschopnosti postavit se mu veřejným odporem. To je jediné, čeho se mafiánské struktury obávají. Demokratické hodnoty nevzniknou samy od sebe.
Zůstavší Němci také trpěli vnitřním odsunem, ženy musely na práci na jižní Moravu a podobně. Sudetští Němci byli v Německu vykořenění, ale přece jen byli integrováni do německého života.
Pánové a dámy, tohle není země oplývající mlékem a strdím, tohle je Balkán. Se vším negativním, nekulturním a necivilizovaným, co si pod tím slovem představíme. To už se rovnou na veřejnosti můžeme dloubat v nose a škrábat v zadku. Vyjde to nastejno.