Kde končí svoboda slova a počíná hrozba postihem formou pokuty nebo nakonec i kriminálem? Téma stále aktuální – i po 11 letech! Každý neseme svůj díl osobní, neodejmutelné odpovědnosti.
Doba takové lidi nutně potřebuje, chce-li společnost přežít. Připomínají nám skutečné hodnoty. Bez nich pozbývá skutečný lidský život smysl. Vzpomeňme také na Karla Kryla a Martu Kubišovou, která také měla a stále má, české společnosti co říci.
Jak je možné, že se někdo dostal do uzamčené místnosti? Kdo si mohl pořídit kopie klíčů? Má být zvykem už desítky let na ambasádách ČR, že se klíče předávají. Kdo ověří, že si odjíždějící osoba neudělá kopie klíčů pro sebe či někoho jiného?
Při tom všem objevil něco daleko důležitějšího. Nám ostatním ukázal, kde můžeme hledat. A právě za to mu patří mé díky. „Byl to Klondike, kde jsem našel sám sebe. Místo, kde nikdo nemluví. Každý přemýšlí. Tam najdete podstatu. Tak jako já svou.“
Nikdo, komu se daří dobře, si nebude držet kancelář v budově, kde se válejí injekční stříkačky a prezervativy, kde sídlí obskurní firmy. Panu doktorovi nejspíš nejdou normální kšefty a někdo z ministerstva mu dohodil tuhle exklusivitu. Výměnou za co?