Ředitelka personálního odboru Jana Hybášková mu po tolika letech práce poslala jen jednu větu se služebním posudkem. Po třech desítkách let práce nestál Hybáškové Jakub ani za krátký odstavec poděkování za službu vlasti.
V Polsku se jeden z vysokých činitelů pokusil o sebevraždu, v Čechách je praxe přesně opačná – zlikviduje se konzul, který nechtěl víza prodávat a všichni ti, kteří to organizovali, tolerovali či o tom věděli, ale mlčeli, jsou odměněni pěknými posty.
„Kdyby to bylo sebelepší, jak je to vedle hnijícího, jen těžko se udrží. Jak začne něco jednou plesnivět, je zle. Musí se s tím pryč, než zplesniví vše.“ Tomáš Baťa
Na pár dní se odmlčím. Na pozvání Ukrajinského štábu mezinárodního diplomacie se zúčastním mezinárodního projektu na Ukrajině. Bylo mi ctí pozvání přijmout, vnímám ho i jako ocenění mé podpory Ukrajiny od začátku války.
Omlouvám se, ale vážnost situace mne k tomu nutí ve víře, že odpovědní začnou konečně konat, velvyslanec bude hospitalizován a nedočkáme se mnohem horšího…