Právo, slečno Tagartová?“ podivil se soudce Narragansett. „Jaké právo? Já s ním neskončil – ono přestalo existovat. Stále se však věnuji své profesi, stále sloužím spravedlnosti… Kdepak, spravedlnost existovat nepřestala. Jak by mohla?
Společenská tyranie je často daleko nebezpečnější než politická. A i když neukládá tak přísné tresty, nelze před ní uniknout, proniká hlouběji do všech sfér života a zotročuje duši. Ochrana před vládní mocí nestačí ...
Děsivých kauz přibývá, kolik poslanců a senátorů využívá svých pravomocí a interpeluje?! Předhánějí se jak slouží zemi, žvaní, nekonají. Slouží hlavně sobě. Dávají si jen pozor, aby neohrozili skutečně mocné a svůj ničím nezasloužený blahobyt.
Daňoví poplatníci si ČT neplatí za zamlčování informací ve veřejném zájmu! Tato ostudná kauza se táhne už sedm let! Státní úředníci vědomě lžou, pomlouvají, manipulují. Vše financováno ze státního rozpočtu. Dostanou odvahu další novináři a média?!
Nezodpovězenou otázkou tedy zůstává podle obr. GIBS3, zda se přes kabinet NSZ může zásadní informace vůbec přes dveře na stůl Stříže vůbec dostat… Ten mohl podle zadávacích podmínek výběrové řízení bez udání důvodů zrušit.