Baťa nebyl žebrák, ale „bojovník“, „velitel“ české průmyslové fronty, rozhodnutý uchovat svůj podnik i své lidi bez ohledu na britské nepochopení či nepřátelství. Byl nejtvrdším odpůrcem mnichovské kapitulace. Jeho názor byl, že země měla bojovat.
Při vyslovení jména Baťa si většina lidí představí boty. Jan Antonín Baťa ale hleděl mnohem dál. V době, kdy většina Čechoslováků televizi nikdy neviděla, poslal svého odborníka do USA a začal uvažovat o vlastním televizním vysílači ve Zlíně.
Plocha na novou Sněmovnu by měla být dvakrát větší, než kolik zaujímá Anglický parlament a třikrát větší než Parlament USA, národa, který je tisíckrát bohatší nežli náš stát a kterému náš stát dluhuje značné obnosy.
„Naše tělo má obrovské množství ochranných mechanismů, jak přežít období nedostatku, ale prakticky nemáme žádné, jak přežít v dobách nadbytku.“ Evžen Machytka, internista
Válečné zásluhy Jana Bati nebyly zásluhami jednoho muže jednajícího na vlastní pěst. Byly to zásluhy vůdce, jehož lidé, továrny, finance a celosvětová organizace pokračovaly v boji i poté, co bylo samotné Československo okupováno.