"Až tady nebudu, zmizí jak sen, co jsem si ponechal pro sebe jen. Až tady nebudu, žít bude dál v druhých, co jsem jim v životě dal". Nápis na hrobě. Kolik z nás ho naplní? Pan Jiří Wolf vrchovatě...
Ukrajinci čerpají sílu ze svých staletých bojů. My jsme se boji vyhýbali, s dopadem na náš charakter. Následky se projevují dodnes. Ukrajina bojuje nejen za svoji svobodu a nezávislost, ale i za naši a celé Evropy, a zachování zdravého rozumu.
"Asi to tak má být", řekla mi ukrajinská organizátorka. Rozloučili jsme se. Jeden z nás čtyř byl Čech. Jeho syn padl na Ukrajině. Bojoval v Ukrajinské armádě… Jistě bude také mezi vyznamenanými. Čest jeho památce.
Setkání v Brně je výzvou každému z nás, tou největší - i presidentu Petru Pavlovi, který by měl veřejně promluvit a na místě přivítat naše bývalé krajany - i v zájmu země, její budoucnosti, i své vlastní.
Zvu vás k následování, nemoralizujme, ale ať je náš život sám svědectvím. Cesta náročnější, ale ve výsledku zcela jistě účinnější. Být poutníkem znamená nejen docenit cíl cesty, ale i cestu samotnou. Pouť je také čas jít s druhým a nejít sám.