Baťa nebyl žebrák, ale „bojovník“, „velitel“ české průmyslové fronty, rozhodnutý uchovat svůj podnik i své lidi bez ohledu na britské nepochopení či nepřátelství. Byl nejtvrdším odpůrcem mnichovské kapitulace. Jeho názor byl, že země měla bojovat.
Kdo z odpovědných se veřejně omluvil, abdikoval a kál se?! Kolik jich zůstane v lukrativních funkcích a v institucích? Staronový ministr Adam Vojtěch by měl prosadit vystoupení ČR z WHO a znovuobnovit důvěru veřejnosti ve zdravotnictví a v lékaře.
Opravdová služba zemi stála vždy oběti. Arm. gen. Lev Prchala si toho byl plně vědom. Svým životem to prokázal. Pouhá slova nestačí, především činy, zvláště v dnešní kritické době. Kvalita vedení země může opět rozhodovat o našich osudech.
Doba takové lidi nutně potřebuje, chce-li společnost přežít. Připomínají nám skutečné hodnoty. Bez nich pozbývá skutečný lidský život smysl. Vzpomeňme také na Karla Kryla a Martu Kubišovou, která také měla a stále má, české společnosti co říci.
"Ničeho jsem nenabyl lehce, každá věc mně stála nejtvrdší práci. Nehledejte lehké cesty. Ty hledá tolik lidí, že se po nich nedá přijít nikam." Tomáš Baťa