„Nikdy jsem se nechtěla bratříčkovat s politiky. Všem jsem radila, ať to nedělají. Takové přátelství hodně stojí. Přátelství těch, kteří stáhli ocas, nelituji. Svědomí je cennější než sláva. Politik a žádná moc nemá právo popírat odlišný názor."
Začaly diskuse, velvyslanec Lorenc v Maroku vše shodil, nemohl jsem situaci zachránit. Snažil jsem se s Viktorem diskutovat a vysvětlit mu, že zájmy země musí být vždy prioritní, nad zájmy soukromými. Nechtěl diskutovat, nechtěl odpovědět.
Neubránil jsem se výčitkám, proč jsem Karla Vaše neudusil polštářem. Jak by mne asi soudila společnost, která tohoto masového vraha ochraňovala 50 let? Možná bych už tyto řádky nenapsal…
Tenkrát jsem žádal i odstranění Rudé hvězdy na Grand Hotel International v Dejvicích, opět marně. Hvězda je na vrcholu střechy hotelu dodnes, jen změnila rudou barvu na žlutou. Tak snad jsem trochu přispěl.
"... Když mi bylo dvacet třicet, nemohla jsem na Teplice ani pomyslet. Dělalo se mi špatně, když jsem měla jen tím směrem jet. To už naštěstí přešlo. A památník na Bukové hoře? Ano, to je jediné zadostiučinění.“