Vyznamenaných přibývá, kvalita ubývá. Dříve je znala celá země. Dnes se stává ceremoniál nedůstojnou fraškou. Zlomek skutečných, oceněných osobností, tak pomáhá pozvedávat kvalitu ostatních, které by při lidovém hlasování neuspěly.
Nebyla to revoluce, pouhý přemet přes očekávanou překážku. Kauza zdaleka neskončila, zájem Západu roste. Česká média jsou také informována. Čekají, kdo začne, jak je zvykem v naší zemi.
Ukrajinci čerpají sílu ze svých staletých bojů. My jsme se boji vyhýbali, s dopadem na náš charakter. Následky se projevují dodnes. Ukrajina bojuje nejen za svoji svobodu a nezávislost, ale i za naši a celé Evropy, a zachování zdravého rozumu.
V ČR jako by tato gesta byla stále jen selektivní – vrazi jsou jen ti druzí. My za naše vlastní zločiny nemůžeme, tak proč bychom je omlouvali a uctívali památku nevinných, navíc našich bývalých krajanů…
Demokracii tvoří a hlídá aktivní občan. Jinak je jen „užitečným nástrojem“ mocných. Ti dělají z občanů potřebné „ovce“ jdoucí na zaslouženou porážku, dobrovolně, bez odporu, a ještě za to platí… „JE TŘEBA SEDLAT!“ zavelel by i dnes Tomáš Baťa.