Svoboda slova a právo veřejností na informace mají svoji cenu. Bez ní můžeme na skutečnou svobodu a demokracii zapomenout. Zemi se má sloužit, ne se jí nechat nedůstojně obsluhovat, jinak „koláče bez práce“ dojdou rychleji, než tušíme.
Vyznamenaných přibývá, kvalita ubývá. Dříve je znala celá země. Dnes se stává ceremoniál nedůstojnou fraškou. Zlomek skutečných, oceněných osobností, tak pomáhá pozvedávat kvalitu ostatních, které by při lidovém hlasování neuspěly.
Lidé se mohou navštěvovat, obohacovat. Žít spolu mohou jen pokud mají spojující, společné kořeny náboženské, kulturní a hodnotové. Kolik dnešních „bílých“ politiků a soudců bydlí společně s „černými“, či jinak „barevnými“ lidmi?
V době okupací kolaborujeme, udáváme, přežíváme za každou cenu. Nehrozí-li nám žádné nebezpečí, jsme najednou „hrdinové“ a „bojujeme“ proti bezbranným. Za naši svobodu museli bojovat většinou druzí.
Nikdo za tuto tragédii nebyl nikdy souzen. Gardisté a skuteční kolaboranti s nacisty po válce vstoupili do KSČ, stali se z nich vážení soudruzi. Vrahy zbavil odpovědnosti zákon 115/1946, který jejich čin zařadil do kategorie „Spravedlivá odplata“.