Po roce 1945, jsme naše krajany, s německými kořeny, barbarsky vyhnali na základě kolektivní viny. Potrestali jsme se sami. Hospodářsky, kulturně a mravně jsme se z toho stále nevzpamatovali. Mravní úpadek dnes vidíme všude kolem sebe.
Většina životů po sobě zanechá málo či nic. Jsou lidé, kteří za sebou zanechají hodnoty za stovky lidských životů. Važme si jich a připomínejme si je, abychom zvládali stále těžší výzvy života tak, jako to dokázali oni!
"Asi to tak má být", řekla mi ukrajinská organizátorka. Rozloučili jsme se. Jeden z nás čtyř byl Čech. Jeho syn padl na Ukrajině. Bojoval v Ukrajinské armádě… Jistě bude také mezi vyznamenanými. Čest jeho památce.
Na pár dní se odmlčím. Na pozvání Ukrajinského štábu mezinárodního diplomacie se zúčastním mezinárodního projektu na Ukrajině. Bylo mi ctí pozvání přijmout, vnímám ho i jako ocenění mé podpory Ukrajiny od začátku války.
Amerika chránila Evropu od druhé světové války a nesla většinu nákladů, zatímco Evropané vyhazovali peníze na sociální experimenty. Stejným způsobem nelze pokračovat.