Podle dokumentu s názvem Vrána lze doplnit, že si vrána k vráně sedá... No a pokud se ve Zlíně stále nedaří rozkrýt nějaký zločin, bude to stále těsnými vazbami. Tuhý, Tkadleček, spolupracovníci a sousedi chalupáři.
Jedna z nejděsivějších kapitol komunistické éry a zlovůle si v padesátých letech 20. století, vybrala pro svoje dějství právě tuto východočeskou vesnici. Doslova ji zadupala do země.
„Věrnost mému lidu pro mě znamená víc než můj majetek nebo můj život.“ Jan A. Baťa nemluvil nahlas, protože nemohl riskovat životy těch, kdo sami mluvit nemohli. Toto mlčení, tehdy nepochopené, si dnes žádá uznání.
Měl jsem mnohonásobného vraha Vaše udusit polštářem – zachránil bych život plk. Rajchlovi a vykonal spravedlnost za občany ČR. Jistě bych tyto řádky už nepsal. Selektivní „spravedlnost“ v naší zemi funguje stále spolehlivé.
Dnešní odborníci tvrdí, že jsme se dosud s odsunem německých Čechů hospodářsky, kulturně a mravně, nevypořádali – a hned tak nevypořádáme. Za chyby v minulosti se vždy platí budoucností!