"Asi to tak má být", řekla mi ukrajinská organizátorka. Rozloučili jsme se. Jeden z nás čtyř byl Čech. Jeho syn padl na Ukrajině. Bojoval v Ukrajinské armádě… Jistě bude také mezi vyznamenanými. Čest jeho památce.
„Dnes, v naší době, jako by se kolektivismus, vláda těch, kdo žijí z druhé ruky, ta odvěká stvůra, utrhla ze řetězu a začala vztekle řádit. Dotlačila lidi na úroveň takového intelektuálního ponížení, které nemá v historii lidstva obdoby..."
Tohle je film o tom, jak malé činy spoluúčasti vedou k velkému zlu. Co může udělat jeden jediný člověk? Film nedává odpověď, ale doufám, že vám dává hodně podnětů k přemýšlení, které by mohlo vést k činům.“
Ukrajina bojuje za uchování zdravého rozumu nemocného světa, včetně jejích sportovců, kteří jsou hodni myšlenek a odkazu zakladatele Olympijských her barona Pierre de Coubertina. Ukrajina obětuje a dělá pro záchranu dnešního světa nejvíce!
„Je šílené, že takoví lidé mají být součástí ruského národního týmu. Přijímají bývalé vojáky, aby jim dali na hrách příležitost šířit ruskou propagandu. IPC věnoval nepochopitelný propagandistický dar agresorskému státu a urazil všechny jeho oběti.“