Dodnes jsme se hospodářsky, kulturně a mravně z vyhnání Německých Čechů nevzpamatovali a možná už vzpamatovat ani nedokážeme. Dokáže se země ještě pozvednout, nebo spadne nevratně na úplné dno mezi bezvýznamné země, ostatním k smíchu, či k pláči?
„Zeptejte se sama sebe, zda bychom se měli spokojit s přáním, že se nám onen sen o nebi a velikánech dějin splní až po smrti, nebo zda bychom o něj měli usilovat tady a teď, na této zemi.“ Ayn Randová ATLASOVA VZPOURA (1957)
Země se hroutí, duševně chorých přibývá. Budeme mudrovat do nekonečna, až do zasloužené konečné? Času situaci řešit moc nezbývá. Je třeba ji urychleně řešit činy, ne filosofováním a jen čekat, v rámci české tradice, na Godota či Blanické rytíře.
„...doufám, že žádný ředitel už nebude jezdit na cesty za peníze knihovny, aby prodal svou knížku. Věřím, že žádný nebude muset být propuštěn za to, že po 16 letech od založení přidá do knihovny dalšího zakladatele. A nebude brát milionové odměny.“
Svou práci vykonal Josef Mašín se svými druhy vrchovatě, jako jeho sestra a otec gen. Josef Mašín. Je jen na občanech, zda i oni odvedou práci, kterou od dnešních politiků očekávat nelze. Za službu vlasti se neplatí. Proto je svoboda tak cenná!