Česká republika je demokratickou zemí pouze na papíře. Děje se stále více závažných věcí o kterých není veřejnost informována. V nejbližších dnech následuje výbušné svědectví jednoho bývalého státního zaměstnance.
V této knize jsou některé osoby, u kterých byla zachována původní jména, jsou známé z veřejného života, jehož se dobrovolně účastnily. Jména ostatních postav jsou smyšlená. Jakákoliv podobnost se žijícími lidmi a s jejich skutky je čistě náhodná.
Budeme o dnešních zločinech psát zase až za 30 let, nebo opět budovat nové Muzeum Paměti národa za 50 let o dnešním dění, zamlčovaném před veřejností, jako za vlády KSČ? (Ne)závislá média o nich ví, ale poslušně mlčí, stejně jako v 50tých letech ...
Logický následek nedostatku skutečných elit, které jsme si po generace sami zlikvidovali. Budeme-li i nadále zemí „slouhů za kus žvance“, ať už dole či nahoře, doplatíme na to nakonec všichni, včetně budoucích generací.
MZV nekonalo. Dalo se cestou protiprávní odvety vůči oznamovatelce protiprávního konání v úřadu. V demokratických zemích přispívají média k boji proti korupci, za lepší společnost, za dodržování zákonů. V ČR je situace jiná. To jsem tehdy nevěděl.