Právo, slečno Tagartová?“ podivil se soudce Narragansett. „Jaké právo? Já s ním neskončil – ono přestalo existovat. Stále se však věnuji své profesi, stále sloužím spravedlnosti… Kdepak, spravedlnost existovat nepřestala. Jak by mohla?
Společenská tyranie je často daleko nebezpečnější než politická. A i když neukládá tak přísné tresty, nelze před ní uniknout, proniká hlouběji do všech sfér života a zotročuje duši. Ochrana před vládní mocí nestačí ...
Nezodpovězenou otázkou tedy zůstává podle obr. GIBS3, zda se přes kabinet NSZ může zásadní informace vůbec přes dveře na stůl Stříže vůbec dostat… Ten mohl podle zadávacích podmínek výběrové řízení bez udání důvodů zrušit.
Nedivme se tabu v médiích a ve volebních kampaních. Ústava ČR zaručuje právo veřejnosti na informace ve veřejném zájmu. Pokud je trvale pošlapáváno, následky se projeví na životě nás všech, dříve či později. ZAMINI je zaminováno, kdy nastane výbuch?!
„Vážně jste si mysleli, že zákony píšeme proto, aby se dodržovaly? My chceme, aby se porušovaly, pokud vám to ještě nedošlo, tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíků. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to vážně.“