„Nikdy jsem se nechtěla bratříčkovat s politiky. Všem jsem radila, ať to nedělají. Takové přátelství hodně stojí. Přátelství těch, kteří stáhli ocas, nelituji. Svědomí je cennější než sláva. Politik a žádná moc nemá právo popírat odlišný názor."
U pana režiséra Jiřího Krejčíka jsem strávil mnoho hodin, nejprve v jeho bytě v Dejvicích a poté několik dní před jeho skonem v nemocnici. Řekl mi toho dost, s tím, že si to mám nechat pouze pro sebe.
„Krásná, odvážná a bojovná byla Věra Čáslavská. Byla jednou z nejstatečnějších žen XX. století. Byla to skutečně národní hrdinka, která se nikdy nepokořila, v době, kdy je naše svobodná demokracie ukrajována kus za kusem, je pro nás Věra inspirací.“
Vzpomínám, kdy jako předseda Rady ČT, mi umožňoval na jejím zasedání mluvit kdykoliv a jak dlouho jsem chtěl (dnes se o vystoupení veřejnosti hlasuje, max. čas jsou 3 minuty).
Naše normálními lidmi nechtěné rozloučení začalo vznikem Československa a jeho politikou rozdělování etnik, která má dopad až do dnešních dnů. Na titulní fotografii jsou jména obětí ze 4. března 1918. Tím vše začalo…