„Civilizace končí, opět degeneruje z přemíry blahobytu, zvířata ví, kdy mají dost na rozdíl od člověka. Bude ještě člověk schopen sebezničující proces zastavit, nebo zasáhnou zákony Přírody?
Trestní stíhání bylo od počátku vedeno zjevně nedůvodně. Sám odvolací soud v trestní věci dříve označil konstrukci obžaloby za ‚neudržitelnou až absurdní.
Budeme o dnešních zločinech psát zase až za 30 let, nebo opět budovat nové Muzeum Paměti národa za 50 let o dnešním dění, zamlčovaném před veřejností, jako za vlády KSČ? (Ne)závislá média o nich ví, ale poslušně mlčí, stejně jako v 50tých letech ...
Absolutní pravda je nad námi. Pozemská je nutně relativní, jen se k ní přibližujeme, máme-li pevné mravní zásady. Nejsme-li je schopni dodržovat, ocitáme se mnohdy ve lži, aniž tušíme.
Ve svých starších esejích vyslovil Václav Havel obavy ze samopohybu západní technický civilizace, ze samopohybu industriální a konzumní společnosti a z manipulativní moci médií, kterou nazýval samovzněcování.