Pravda vyšla na povrch, pomalu, tvrdohlavě, až prorazila hladinu. Jeho jméno, kdysi pohřbené pod obviněními, dnes znovu stojí za iniciativu, spravedlnost a odvahu v těžkých časech. Nikdy už se nevrátil domů. V paměti – a v záznamech – se vrátil.
Ať se nápor bolševismu rozbije o hruď národa. Ať na volání Polska nechybí žádný z jeho věrných a pravých synů, aby dle vzoru svých otců a dědů srazili nepřítele Řeči pospolité k jejím nohám. Vše za vítězství! Do zbraně!
„Málo národů v Evropě je tak nešťastně vymyšleno, protože musí zapomínat tak obrovskou porci reality, aby tu svou identitu mohly legitimovat.“ Václav Bělohradský
"... Když mi bylo dvacet třicet, nemohla jsem na Teplice ani pomyslet. Dělalo se mi špatně, když jsem měla jen tím směrem jet. To už naštěstí přešlo. A památník na Bukové hoře? Ano, to je jediné zadostiučinění.“
Neubránil jsem se výčitkám, proč jsem Karla Vaše neudusil polštářem. Jak by mne asi soudila společnost, která tohoto masového vraha ochraňovala 50 let? Možná bych už tyto řádky nenapsal…