Vlastenčení nám šlo vždy. Sám konat, bojovat, riskovat a nezištně pracovat pro rodnou zemi, je to poslední, co většinu napadne. Slova písničky Karla Hašlera: "My nejsme národ fašistů, my jsem národ statistů", o podstatě české povahy, platí stále.
„Kdyby to bylo sebelepší, jak je to vedle hnijícího, jen těžko se udrží. Jak začne něco jednou plesnivět, je zle. Musí se s tím pryč, než zplesniví vše.“ Tomáš Baťa
Dodnes jsme se hospodářsky, kulturně a mravně z vyhnání Německých Čechů nevzpamatovali a možná už vzpamatovat ani nedokážeme. Dokáže se země ještě pozvednout, nebo spadne nevratně na úplné dno mezi bezvýznamné země, ostatním k smíchu, či k pláči?
„Zeptejte se sama sebe, zda bychom se měli spokojit s přáním, že se nám onen sen o nebi a velikánech dějin splní až po smrti, nebo zda bychom o něj měli usilovat tady a teď, na této zemi.“ Ayn Randová ATLASOVA VZPOURA (1957)
To, co samo sebe nazývá Českou republikou, není žádným spořádaným právním státem, nýbrž pouhým zkorumpovaným mafiánským oligarchátem východního typu. Mafiánským praktikám na české politické scéně mohou odolat jen mravně silné osobnosti.