Maxim Ponomarenko je ukázkovým případem mravního kolapsu české společnosti a politických stran. Dokáže se společnost ještě takovým lidem a politickým stranám ubránit, nebo se stane jejich další bezbrannou obětí?
Snadno se ohání mezinárodním právem. Platí pro každého. Ale můžeme se spolehnout na nefunkční OSN, že ochrání svět před riskantními politiky hrajícími vabank?
Vládnou nedobré mravy. Chybí nám skutečná elita. Existují hodnoty, které nelze koupit. Vytvářejí se vzděláním, výchovou, osobním příkladem a poctivou prací. Bez nich nemá lidský život smysl a národ právo na trvalou existenci.
Svoboda slova a právo na informace o veřejných osobách má vždy svoji cenu. Penězi se nevyjadřuje, stejně jako za ně nelze koupit „dobrou pověst“. Tu si člověk buduje svým životem, ne hromaděním rozsudků, jako náplní nešťastného, zmařeného života.
Nedivme se tabu v médiích a ve volebních kampaních. Ústava ČR zaručuje právo veřejnosti na informace ve veřejném zájmu. Pokud je trvale pošlapáváno, následky se projeví na životě nás všech, dříve či později. ZAMINI je zaminováno, kdy nastane výbuch?!