„Neplýtvej hněvem. Touha dosáhnout cíle je nutným předpokladem činu směřujícího k jeho dosažení. Čin je zase nutným předpokladem cíle, o který stojí za to usilovat.“
Právo, slečno Tagartová?“ podivil se soudce Narragansett. „Jaké právo? Já s ním neskončil – ono přestalo existovat. Stále se však věnuji své profesi, stále sloužím spravedlnosti… Kdepak, spravedlnost existovat nepřestala. Jak by mohla?
Závěrečná slova otce nevinného jsou obžalobou české justice, policie a výzvou všem slušným lidem nebýt ke svému okolí a potížím druhých lhostejní. Snadno se to může přihodit každému, kdo příliš ohrožuje moc v její bezbřehé, nekontrolovatelné moci.
Spravedlnost existovat nepřestala. Lidé ji ztratí, zničí je. Nelze ji zničit. Spravedlnost je uznání toho, že existuje. Nejtemnějším zlem lidstva, nejničivějším nástrojem tyranie ze všech nástrojů, jaké kdy lidé vynašli, je neobjektivní právo.
Má snad veřejnost pouze právo radní slyšet, ale vidět je pouze v jednacím sále? Ujišťuji veřejnost, že je na co se dívat. Je to mnohem zajímavější sledovat, jak se někteří radní chovají, když nemluví, pokud vůbec promluví a i to jak mluví a myslí.